Bdění v Getsemanech 

s písněmi z Taizé (čísla písní podle "Zpěvy a modlitby z Taizé", Rosa, 2003)

Jan 13-17, Lukáš 22, 39-53

Jan 13

• 1 Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce.
• 2 Když byli u večeře a ďábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova, aby ho zradil,
• 3 Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází,
• 4 odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se;
• 5 pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán.
• 6 Přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“
• 7 Ježíš mu odpověděl: „Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš.“
• 8 Petr mu řekl: „Nikdy mi nebudeš mýt nohy!“ Ježíš odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“
• 9 Řekl mu Šimon Petr: „Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!“
• 10 Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čisti, ale ne všichni.“
• 11 Věděl, kdo ho zradí, a proto řekl: Ne všichni jste čisti.
• 12 Když jim umyl nohy a oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: „Chápete, co jsem vám učinil?
• 13 Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem.
• 14 Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat.
• 15 Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.
• 16 Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal.
• 17 Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte.
• 18 Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil. Ale má se naplnit slovo Písma: ‚Ten, který se mnou jí chléb, zvedl proti mně patu.‘
• 19 Říkám vám to již nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili, že já jsem to.
• 20 Amen, amen, pravím vám, kdo přijímá toho, koho pošlu, mne přijímá. A kdo přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal.“
• 21 Když to Ježíš řekl, v hlubokém zármutku dosvědčil: „Amen, amen, pravím vám, jeden z vás mě zradí.“
• 22 Učedníci se dívali jeden na druhého v nejistotě, o kom to mluví.
• 23 Jeden z učedníků, kterého Ježíš miloval, byl u stolu po jeho boku.
• 24 Na toho se Šimon obrátil a řekl: „Zeptej se, o kom to mluví!“
• 25 Ten učedník se naklonil těsně k Ježíšovi a zeptal se: „Pane, kdo to je?“
• 26 Ježíš odpověděl: „Je to ten, pro koho omočím tuto skývu chleba a podám mu ji.“ Omočil tedy skývu, vzal ji a dal Jidášovi Iškariotskému, synu Šimonovu.
• 27 Tehdy, po té skývě, vstoupil do něho satan. Ježíš mu řekl: „Co chceš učinit, učiň hned!“
• 28 Nikdo u stolu nepochopil, proč mu to řekl.
• 29 Protože měl Jidáš u sebe pokladnici, domnívali se někteří, že ho poslal nakoupit, co potřebují na svátky, nebo dát něco chudým.
• 30 Jidáš přijal skývu, a hned vyšel ven. Byla noc.

Píseň č. 89 - Blízko je Pán (noty)

• 31 Když Jidáš vyšel ven, Ježíš řekl: „Nyní byl oslaven Syn člověka a Bůh byl oslaven v něm;
• 32 Bůh jej také oslaví v sobě a oslaví jej hned.
• 33 Dítky, ještě jen krátký čas jsem s vámi. Budete mě hledat, a jako jsem řekl Židům, tak nyní říkám i vám: Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete.
• 34 Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem.
• 35 Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“
• 36 Šimon Petr mu řekl: „Pane, kam odcházíš?“ Ježíš odpověděl: „Kam já jdu, tam mne nyní následovat nemůžeš; budeš mne však následovat později.“
• 37 Šimon Petr mu řekl: „Pane, proč tě nemohu nyní následovat? Svůj život za tebe položím.“
• 38 Ježíš odpověděl: „Svůj život za mne položíš? Amen, amen, pravím tobě: Než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“

Píseň č. 81 - Ubi Caritas (noty)

Jan 14

• 1 „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne.
• 2 V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo.
• 3 A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já.
• 4 A cestu, kam jdu, znáte.“
• 5 Řekne mu Tomáš: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?“
• 6 Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
• 7 Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli.“
• 8 Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!“
• 9 Ježíš mu odpověděl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce?
• 10 Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky.
• 11 Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky!
• 12 Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci.
• 13 A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu.

Píseň č.62 - Nada te turbe (noty)

• 14 Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním.
• 15 Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání;
• 16 a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky –
• 17 Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.
• 18 Nezanechám vás osiřelé, přijdu k vám.
• 19 Ještě malou chvíli a svět mě už neuzří, vy však mě uzříte, poněvadž já jsem živ a také vy budete živi.
• 20 V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás.
• 21 Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám se mu poznat.“
• 22 Řekl mu Juda, ne ten Iškariotský: „Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, ale ne světu?“
• 23 Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.
• 24 Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal.
• 25 Toto vám pravím, dokud jsem s vámi.
• 26 Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.
• 27 Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!
• 28 Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím – a přijdu k vám. Jestliže mě milujete, měli byste se radovat, že jdu k Otci; neboť Otec je větší než já.
• 29 Řekl jsem vám to nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili.
• 30 Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Proti mně nic nezmůže.
• 31 Ale svět má poznat, že miluji Otce a jednám, jak mi přikázal. – Vstaňte, pojďme odtud!“

Píseň č.65 - O Christe, Domine Jesu (noty)

Jan 15

• 1 „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař.
• 2 Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce.
• 3 Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil.
• 4 Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.
• 5 Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.
• 6 Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.
• 7 Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám.
• 8 Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.
• 9 Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce.
• 10 Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
• 11 To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná.“

Píseň č. 56 - Před tebou (noty)

• 12 „To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás.
• 13 Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.
• 14 Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji.
• 15 Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.
• 16 Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu.
• 17 To vám přikazuji, abyste jeden druhého milovali.
• 18 Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás.
• 19 Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí.
• 20 Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat – jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají.
• 21 Ale to vše vám učiní pro mé jméno, poněvadž neznají toho, který mě poslal.
• 22 Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez hříchu. Nyní však nemají výmluvu pro svůj hřích.
• 23 Kdo nenávidí mne, nenávidí i mého Otce.
• 24 Kdybych byl mezi nimi nečinil skutky, jaké nikdo jiný nedokázal, byli by bez hříchu. Ale oni je viděli, a přece mají v nenávisti i mne i mého Otce.
• 25 To proto, aby se naplnilo slovo napsané v jejich zákoně: ‚Nenáviděli mě bez příčiny.‘
• 26 Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví.
• 27 Také vy vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od začátku.

Píseň č.57 - Laudate omnes gentes (noty)

Jan 16

• 1 To jsem vám pověděl, abyste se nedali svést.
• 2 Budou vás vylučovat ze synagóg; ano, přichází hodina, že ten, kdo vás zabije, bude se domnívat, že tím uctívá Boha.
• 3 To s vámi budou činit, protože nepoznali Otce ani mne.
• 4 Ale to jsem vám pověděl, abyste si vzpomněli na má slova, až přijde ta hodina.“ „Neřekl jsem vám to na začátku, poněvadž jsem byl s vámi.
• 5 Nyní však odcházím k tomu, který mě poslal, a nikdo z vás se mě neptá: Kam jdeš?
• 6 Ale že jsem k vám tak mluvil, zármutek naplnil vaše srdce.
• 7 Říkám vám však pravdu: Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám.
• 8 On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud:
• 9 Hřích v tom, že ve mne nevěří;
• 10 spravedlnost v tom, že odcházím k Otci a již mne nespatříte;
• 11 soud v tom, že vládce tohoto světa je již odsouzen.
• 12 Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to nesnesli.
• 13 Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít.
• 14 On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.
• 15 Všecko, co má Otec, jest mé. Proto jsem řekl, že vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.
• 16 Zanedlouho mě již nespatříte a zanedlouho mě opět uzříte.“

Píseň č.43 - Ježíši přijď (noty)

• 17 Někteří z jeho učedníků si mezi sebou řekli: „Co znamenají slova ‚zanedlouho mě nespatříte a zanedlouho mě opět uzříte‘ a ‚odcházím k Otci‘?“
• 18 Říkali: „Co znamená ono: zanedlouho? Nevíme, o čem mluví.“
• 19 Ježíš poznal, že se ho chtějí otázat, a řekl jim: „Dohadujete se mezi sebou o tom, že jsem řekl: Zanedlouho mě nespatříte a zanedlouho mě opět uzříte?
• 20 Amen, amen, pravím vám, vy budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat; budete se rmoutit, ale váš zármutek se promění v radost.
• 21 Žena, když rodí, má zármutek, neboť přišla její hodina; ale když porodí dítě, nevzpomíná už na soužení pro radost, že na svět přišel člověk.
• 22 I vy máte nyní zármutek. Uvidím vás však opět a vaše srdce se zaraduje a vaši radost vám nikdo nevezme.
• 23 V onen den se mě nebudete již na nic ptát. Amen, amen, pravím vám, budete-li o něco prosit Otce ve jménu mém, dá vám to.
• 24 Až dosud jste o nic neprosili v mém jménu. Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná.
• 25 To vše jsem vám říkal v obrazech. Přichází hodina, kdy k vám už nebudu mluvit o Otci v obrazech, ale budu jej zvěstovat přímo.
• 26 V onen den budete prosit v mém jménu a neříkám vám, že já budu prosit Otce za vás;
• 27 vždyť Otec sám vás miluje, protože vy milujete mne a uvěřili jste, že jsem vyšel od Boha.
• 28 Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět. Teď svět opouštím a navracím se k Otci.“

Píseň č.31 - Každý den Pán mi sílu dává (noty)

• 29 Jeho učedníci mu řekli: „Nyní mluvíš přímo a bez obrazů.
• 30 Nyní víme, že víš všecko a že nepotřebuješ, aby ti někdo kladl otázky. Proto věříme, že jsi vyšel od Boha.“
• 31 Ježíš jim odpověděl: „Teď věříte?
• 32 Hle, přichází hodina, a již je zde, kdy se rozprchnete každý do svého domova a mne necháte samotného. Ale nejsem sám, neboť Otec je se mnou.
• 33 To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.“

Píseň č.52 - Kyrie 13 (noty)

Jan 17

• 1 Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: „Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe,
• 2 stejně jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný.
• 3 A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.
• 4 Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil.
• 5 A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět.
• 6 Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali.
• 7 Nyní poznali, že všecko, co jsi mi dal, je od tebe;
• 8 neboť slova, která jsi mi svěřil, dal jsem jim a oni je přijali. Vpravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal.
• 9 Za ně prosím. Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji;
• 10 a všecko mé je tvé, a co je tvé, je moje. V nich jsem oslaven.
• 11 Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my.
• 12 Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je v tvém jménu, které jsi mi dal; ochránil jsem je, takže žádný z nich nezahynul, kromě toho, který byl zavržen, aby se naplnilo Písmo.
• 13 Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě na světě, aby v sobě měli plnost mé radosti.
• 14 Dal jsem jim tvé slovo, ale svět k nim pojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.
• 15 Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého.
• 16 Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.
• 17 Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.
• 18 Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa.
• 19 Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli vpravdě posvěceni.
• 20 Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří;
• 21 aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal.
• 22 Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno –
• 23 já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne.
• 24 Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval již před založením světa.
• 25 Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal a také oni poznali, že jsi mě poslal.
• 26 Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich.“

Jan 18

• 1 Po těch slovech šel Ježíš se svými učedníky za potok Cedron, kde byla zahrada; a do ní vstoupil on i jeho učedníci.

Píseň č.15 - Zůstaňte a bděte se mnou (noty)

Lukáš 22, 39-53

• 39 Potom se jako obvykle odebral na Olivovou horu; učedníci ho následovali.
• 40 Když došel na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste neupadli do pokušení.“
• 41 Pak se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, klekl a modlil se:
• 42 „Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň.“
• 43 Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly.
• 44 Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve.
• 45 Pak vstal od modlitby, přišel k učedníkům a shledal, že zármutkem usnuli.
• 46 Řekl jim: „Jak to, že spíte? Vstaňte a modlete se, abyste neupadli do pokušení.“
• 47 Ještě ani nedomluvil a hle, zástup, a vpředu ten, který se jmenoval Jidáš, jeden ze Dvanácti; přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil.
• 48 Ježíš mu řekl: „Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?“
• 49 Když ti, kteří byli s Ježíšem, viděli, co nastává, řekli: „Pane, máme se bít mečem?“
• 50 A jeden z nich napadl sluhu veleknězova a uťal mu pravé ucho.
• 51 Ježíš však řekl: „Přestaňte s tím! “ Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho.
• 52 Pak řekl Ježíš těm, kteří na něho přišli, kněžím, velitelům stráže a starším: „Jako na povstalce jste na mne vyšli s meči a holemi.
• 53 Denně jsem byl mezi vámi v chrámě, a nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina, vláda tmy.“

Píseň č. 39 - In manus tuas Pater (noty)

Audio-záznam z roku 2019