SEZNAM SKLADEB:

Total time: 63 min. 

TEXTY PÍSNÍ:

1) Rorate caeli
(hudba: Ondřej Šárek/ text: gregoriánský introit ze 4. neděle adventní podle Iz 45, 8)

Rorate caeli desuper et nubes pluant iustum,
aperiatur terra et germinet Salvatorem.

Caeli enarrant gloriam Dei
et opera manuum eius annuntiat firmamentum.

Gloria Patri et Filio et Spiritui Sancto,
sicut erat in principio et nunc et semper
et in saecula saeculorum. Amen.

2) Adveniat regnum Tuum, Domine
(hudba: Tomáš Jajtner/ text: liturgický; podle Vulgaty, Mt 6, 10)

Adveniat regnum Tuum, Domine!

3) Emmanueli, přijď
(Michal Reiser/ text: latinská sekvence Veni, veni Emmanuel z 9. st., překlad Tomáš Jajtner)

Nechť přijde již Emmanuel
a vysvobodí ze všech zel
vyhnaný, smutný Izrael,
by na slávě zas účast měl.

Raduj se, ó raduj se, ó raduj se jen,
Pokojem budeš naplněn!

Výhonek v kořeni Jesse
již pučí, naději nese.
Ve víře teď zastavme se,
On přijde! Pokoj rozklene se.

Raduj se…

Ó přijď nás, Bože, potěšit,
proměň srdce, dej nám zřít,
jak na Sinaji kdys Tvůj lid
Tvou září v Zákoně byl syt.

Raduj se…

Amen.

4) Ne timeas, Maria
(hudba: gregoriánský chorál, harmonie Tomáš Jajtner/ text: liturgický; podle Vulgaty, Lk 1, 30–31 a 46–55)

Ne timeas, Maria, invenisti gratiam apud Dominum.
Ecce concipies et paries filium. Aleluia.

Magnificat anima mea Dominum
et exsultavit spiritus meus in Deo, salutari meo,
quia respexit humilitatem ancillae suae,
ecce enim ex hoc beatam me dicent omnes generationes,
quia fecit mihi magna, qui potens est
et sanctus nomen eius.

Ne timeas…

5) Den krátký je
(hudba: Vojtěch Jirsa/ text: Denní modlitba církve – DMC)

Den krátký je, noc dlouhá,
tmou hvězdy třpytí se
a v lidech hlad a touha
má podob tisíce.

Vše choré je a sténá
v adventním čekání
a v žízni beze jména
svět všemi hlasy zní.

Přijď, Pane, změň náš osud,
maran atha, přijď,
náš úděl tvrdý dosud
změň k spáse pro svůj lid.

Nauč nás žít a vnímat
hlas Tvého volání,
s Marií odpovídat
své „Ano, staň se mi!“

Vždyť kdo Tvé slovo slyší 
a žije Duchem Tvým,
Tvůj příchod činí bližším.
Přijď se svým královstvím!

6) Česká mše vánoční koledová (přibyslavská): Vstup
(hudba: Tomáš Jajtner/ text: hymnus Christe, redemptor omnium ze 6. stol., překlad DMC)

Kriste, Vykupiteli náš,
Ty jediný jsi Otcův Syn
a nevýslovný původ máš
před celým světem stvořeným.

Ty, Světlo, Otcův plameni,
naděje věčná věrných svých,
všimni si všude na zemi
svých sluhů Tebe prosících.

Původce spásy, pomni jen,
že zrodem z lůna svatého
jsi z Panny přijal zároveň
podobu těla našeho.

To připomíná dnešní den,
jenž navrací se po roce,
vždyť aby svět byl zachráněn,
přicházíš z nebe od Otce.

Zem, moře, nebe s hvězdami
i všechno to, co žije v nich,
jej, Strůjce Tvého poslání,
dnes chválí v písních nadšených.

Ba i my, za něž Tvoje krev
splatila drahé výkupné,
pějem Ti nový chvalozpěv
slavíce narození Tvé.

Buď sláva Tobě, Ježíši,
zrozený z Panny nejčistší,
i Otci, Duchu milosti
po všechny věky věčnosti!

7) Česká mše vánoční koledová (přibyslavská): Obětování
(hudba: Tomáš Jajtner/ text: hymnus A solis ortus cardine Coelia Sedulia z 5. stol., překlad DMC)

Od bran, z nichž slunce vychází,
až tam, kde konec zemský je,
ať zní zpěv Kristu Vladaři,
Synáčku Panny Marie.

Původce těla blažený
svých sluhů tělo obléká,
by zachránil své stvoření
a tělem spasil člověka.

Zamčeným lůnem matčiným
vniká zář Boží milosti:
již chová svaté Panny klín
jí dosud skryté tajemství.

Zrodil se z lidské Matky Pán,
jejž Gabriel jí zvěstoval.
V lůně své Matky skrytý Jan
radostí nad ním zaplesal.

Jeslemi nebyl poděšen,
nechal se v seno položit,
sytil se trochou mléka ten,
jenž nedá ptactvu hladem mřít.

Zní nebem jásot, chvalozpěv,
zpívají Bohu andělé,
když pastýřům se Pastýř všech
i Tvůrce zjeví ve chlévě.

Buď sláva Tobě, Ježíši,
zrozený z Panny nejčistší
i Otci, Duchu milosti
po všechny věky věčnosti!

8) Půst čtyřicetidenní
(hudba: Michal Reiser/ text: latinský hymnus Jesu, quadragenariae z 9. stol., překlad DMC)

Půst čtyřicetidenní jsi posvětil, moudrý Ježíši,
a k naší spáse jedině
přikázals, ať se postíme, moudrý Ježíši.

I nyní při své církvi stůj,
k pokání srdce vyburcuj, moudrý Ježíši,
abychom s nitrem kajícím
se vymanili z moci vin, moudrý Ježíši.

Spáchané hříchy, slabosti
kéž nám tvá láska odpustí, moudrý Ježíši,

a před vinami příštími
nás ochrání a posilní, moudrý Ježíši.

Ať skutky svého pokání
rok co rok očišťováni,
dosáhnem hlubší účasti
na velkonoční slavnosti.

Amen.

9) Paradise
(hudba: Tomáš Jajtner/ text: George Herbert, 1593–1633)

I bless thee, Lord, because I GROW
Among thy trees, which in a ROW
To thee both fruit and order OW.

What open force, or hidden CHARM
Can blast my fruit, or bring me HARM,
While the enclosure is thine ARM.

Enclose me still for fear I START.
Be to me rather sharp and TART,
Then let me want thy hand and ART.

When thou dost greater judgments SPARE,
And with thy knife but prune and PARE,
Ev’n fruitful trees more fruitful ARE.

Such sharpness shows the sweetest FREND:
Such cuttings rather heal then REND:
And such beginnings touch their END.

10) Už nadešel čas milosti
(hudba: Ondřej Šárek/ text: hymnus Nunc tempus acceptabile z 12. stol., překlad DMC)

Už nadešel čas milosti
a svatopostní střídmosti,
ta uzdravit má jako lék
náš nemocný a smutný svět.

Den naší spásy přichází
s jasem, jenž z Krista vychází,
kdy srdce hříchem zraněné
postem se k Bohu pozvedne.

Dej, Bože, ať půst držíme
a myslí, tělem střídmí jsme,
než projdem žitím pozemským
k Velikonocům nebeským.

11) Z bolestí člověka
(hudba: Tomáš Jajtner/ text: Bohuslav Reynek, 1892–1971)

Z bolestí člověka
korály navléká
si satan.

Na úzkosti niti
krvavě mu svítí
jak zuby.

Žárlivě jich střeže,
v tvrdost jejich řeže
své jméno:

Jádra jsou to živá,
satan je pohřbívá,
by zrostla.

Šalbou pýchy sveden,
štípiti chce eden –
a štípí!

Jenže opět Pánu,
jenž přirazil bránu
prvého!

12) Hagios ho Theos
(hudba: Vojtěch Jirsa/ text: byzantský liturgický hymnus z 5. stol.)

Hagios ho Theos, Sanctus Deus!
Hagios Ischyros, Sanctus Fortis!
Hagios Athanatos, Sanctus Immortalis!

Eleison hymas, miserere nobis!

13) Slunce, jež zvolna zapadá
(hudba: Ondřej Šárek/ text: hymnus Sol ecce lentus occidens, překlad DMC)

Slunce, jež zvolna zapadá,
loučí se s moři, horami
i s poli a jim nechává
slib zítřejšího svítání.

Nad důmyslem Tvým, Tvůrce náš,
lidský duch jat je údivem,
vždyť světu zákon ukládáš,
jak střídat má se noc i den.

Když ponenáhlu opřádá
celou zem hustá příze tmy,
ruch denních prací ustává
a vrací se klid toužebný.

Nadějí pevnou, vírou svou
nás blaží Tvého Slova jas,
ono je slávou Otcovou
od věků po veškerý čas.

Toť Slunce, jehož blahý svit
od věků plá a nehasne,
zem zalita jím touží být,
jím skví se nebe přešťastné.

Dej, ať jsme jednou světlem tím,
náš Otče, věčně blaženi,
ať Synu s Duchem vznešeným
i Tobě nová píseň zní. Amen.

14) Podzimní modlitba
(hudba: Tomáš Jajtner/ text: Bohuslav Reynek, 1892–1971)

Bože, kol tvých dávných zdí má duše chodí sirá,
patří toužebně, a nikdo neotvírá.

Neotvírá oken, neotvírá dveří.
Zlaty, teply jsou tvé stany, ale zde se záhy zšeří

a v mé duši záření již chladne, pohasíná;
k svému Světlu pusť ji, smutní sina

a bojí se zimy. Viz, jak mouchy, brouci
v pokoj spánku chystají se. Láska vroucí

tvá je sečteny má. – Přece méně není
duše má než oni!... Ale čím jich snění

jest mi… Nechci, Bože, otevři mi,
Bože, pusť mne k teplu; bojím se zimy.

Jdou všichni v Tebe, děti tvé, ne hosti.
Jen já jsem venku. Draví, tiší jdou a prostí.

Bože otevři mi. A ne v spánek: do Radosti…
Bože, otevři mi do Radosti.

15) – 20) Jazzová mše
(hudba: Zdeněk Tošnar/ text: latinský liturgický)

Adveniat (Liturgický rok salvátorské scholy)