Články
Rozhovor se sbormistry salvátorské scholy
Michal Reiser a Jan Steyer při práci...
Farníci vás znají ze mší, které doprovází schola jednou měsíčně. Tedy asi spíše znají vaše záda. Řekněte nám něco o sobě, ať vás znají i skrz naskrz...
MR: Vystudoval jsem pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, obor Hudební výchova – sbormistrovství. Absolvoval jsem ve třídě p.prof. Miroslava Košlera v roce 2001. Kromě salvátorské scholy, vedu ještě ženský komorní sbor Collegium pro Cantare. Učím zobcovou flétnu na HŠhl.m.Prahy a Gymnáziu Jana Nerudy - hudební větev. Tamtéž také vedu BigBand vytvořený ze studentů obou škol. Ve volných chvílích, kterých je čím dál méně, hraji na trombón a pokouším se psát vlastní skladby či úpravy pro různá nástrojová uskupení. S mojí manželkou jsme se potkali právě ve schole. Dnes máme dvě zdravé děti a bydlíme kousek za Prahou.
JS: No, to že ukazuji při mši většině farníků jen záda, rozhodně nevypovídá o mém postoji k nim:-)). Jinak myslím, že žiji úplně "normální" muzikantský život, pohybující se mezi koncertními síněmi, nahrávacími studii, letištními halami, hotelovými pokoji, zkušebnami, učebnami a občas jsem k vidění i doma.
Jak dlouho pečujete o naši scholu a co vás k tomu přivedlo? Máte kromě scholy ještě i nějakou jinou náplň "volného" času?
MR: Do scholy mne přivedla Martina Mašková po mém absolutoriu. Bylo to velmi zvláštní, neboť rok předtím jsem konvertoval a cítil jsem, že bych se měl nějak v církvi zapojit. Nedařilo se mi to a najednou někdo zavolá (právě Martina Mašková) a zve mne zda bych se nechtěl podílet na bohoslužbě a to tím, že bych dirigoval sbor- no co víc si přát! HURÁ!
JS: O scholu pečuji od září roku 2009 a dostal jsem se k ní na základě předchozí spolupráce na natáčení CD. Jinak volného času mi mé povolání mnoho neposkytuje, ale pokud se přeci jen nějaký vyskytne tak rád cestuji. Mezi mé oblíbené a již několik let pravidelné destinace patří zejména země blízkého a středního východu.
Proč zrovna salvátorská schola? Čím vás náš kostel přitáhl? ("Proč ne v jiné farnosti?")
MR: Salvátorská schola jako sbor je něčím od ostatních sborů odlišná (do několika sborů jsem chodil a některé vedl, tak mám srovnání). Především se nenacvičuje celý rok, aby to co se nacvičilo, se někde předvedlo, ale po poměrně krátké době nácviku se vše nacvičené uplatní při liturgii. To je myslím hlavní aspekt, který mne baví a baví asi i ostatní. Také je to společenství lidí, kteří mají podobné hodnoty a cíle. Pořádáme i společné akce – narozeninové happeningy, lyže, kola, výlety i exercicie. Našel jsem v ní dobré přátele a hlavně mojí skvělou manželku!
JS: Když jsem dostal nabídku vést Salvátorskou scholu, dlouho jsem ji zvažoval. Působím jako sbormistr u dalších dvou sborů a mé časové možnosti jsou opravdu hodně omezené. V té době jsem se stával svědkem a mnohdy i účastníkem vášnivých diskuzí na téma liturgické hudby a její úrovně v Čechách. Jelikož mě mnohdy prázdná a nicneřešící "tlachání" na toto téma začalo ubíjet, uvítal jsem návrh stát se sbormistrem chrámového sboru jako příležitost prakticky se ke stavu liturgické hudby vyjádřit. A právě díky podmínkám v akademické farnosti a Salvátorské schole to bylo opravdu jednoduché: "Vadí ti stav chrámové hudby? Tak ji provozuj lépe!" V málokteré farnosti to jde takhle snadno a myslím, že můžeme v tomto ohledu být pro ostatní pozitivním příkladem a inspirací. A čím jiným mě ještě salvátorský kostel přitahuje? Určitě spojením náboženství s vědou a uměním (což naše farnost vlastně vyjadřuje i názvem;-)) a ať už to zní jakkoliv zprofanovaně i příjemným kolektivem lidí.
Co vám v osobním životě schola dává a co bere? Zasahuje nějak i do vašeho duchovního života?
MR: Bere mi čas, ale zase mi dává možnost podílet se na liturgii, někam patřit. Také mi tato činnost ve schole dala možnost o hudbě přemýšlet jako o prvku, který spoluvytváří prožitek víry. Mnoho jsem se naučil a pochopil vzájemnými konfrontacemi s Tomášem Jajtnerem. Taktéž děkuji schole za příležitost, některé věci na poli skladby si vyzkoušet. Myslím, že pojem „Salvátorští autoři - anonymové“ jsou toho důkazem – viz naše CD.
JS: Jestli mi schola v osobním životě něco bere, tak je to asi hlavně čas. Ovšem díky "spolusbormistrovi" Michalovi Reiserovi a ostatním členům scholy, kteří zajišťují organizační chod, je toho času opravdu minimum a navíc je to čas velmi příjemně strávený. Co mi schola dává? Tak tady by ten výčet byl asi dlouhý. Mimo jiné radost z dobře prováděné hudby, přátelství se skvělými lidmi a jako asi každá mezilidská spolupráce rozšiřuje i mé duchovní obzory.
Schola pořádá dva krát za rok benefiční koncert na různé charitativní účely. Podle čeho a jak tyto účely vybíráte?
MR: Benefiční koncerty, aniž bych se chtěl nějak chlubit, jsem podnítil v roce 2001, ve kterém jsem nastoupil do scholy Nejprve byl pouze koncert adventní, další rok se přidal i velikonoční. Všem tehdejším zpěvákům děkuji, že se této myšlenky ujali a neposlali mne do háje. Účel benefice jsme dohodli ve schole společně. Kdo chtěl, navrhl nějakou organizaci, či projekt a pak hlasováním se rozhodlo. Letošní výtěžek použije společnost ADRA.
JS: Účel pravidelných benefičních koncertů byl vždy námětem dlouhých diskuzí mezi členy scholy. Někdy se sešlo návrhů více a jindy zase nikdo nevěděl, na co by měl být výtěžek koncertu věnován. Řešení vidí pravidelné spolupráci se dvěma asi největšími neziskovými organizacemi působícími u nás, a to s Člověkem v tísni a organiza ADRA. V roce 2010 šly výtěžky našich koncertů právě na tyto neziskové subjekty a rád bych z toho udělal tradici.
Máte nějaké nevyřčené pochvaly nebo stížnosti, které byste rádi ohledně scholy farnosti vzkázali?
MR: Určitě chci všem zpěvákům, kteří scholou prošli, nebo v ní zpívají poděkovat. I přes různá úskalí a drobné problémy se vždy vše zdárně vyřešilo. Letošní výročí dvaceti let trvání scholy je známkou její patřičnosti v této farnosti. Také bych chtěl apelovat na nově příchozí studenty do kostela Nejsvětějšího Salvátora. Pokud máte vztah ke zpívání a liturgii, přijďte zpívat do scholy. Je to obohacující. Má to smysl!
JS: Tak zde mě napadají jen ty pochvaly. Myslím, že spolupráce scholy a farnosti funguje opravdu dobře. Mrzí mě jen, že jako schola nevystupujeme při mších častěji, ale je to dáno dobou potřebnou k nácviku skladeb, která se opravdu nedá zkrátit, aniž by utrpěla kvalita nastudované hudby. Farníci nás tak mohou slyšet jen jednou za měsíc, zato však od nás mohou očekávat snahu o co nejlepší provedení námi zpívané hudby. No a takovým posledním vzkazem pro všechny salvátorské farníky není ani stížnost, ani pochvala, ale pozvání. Pokud máte rádi hudbu a zpíváte, budete vždy vítáni v našich řadách a můžete společně s námi spoluvytvářet hudební složku salvátorských liturgií.
Děkuji za rozhovor i za Vaši obětavou práci. -PJF-
