Články
Postní obraz Stanislava Kolíbala v kostele Nejsv. Salvátora
Přípravu na Velikonoce doprovodí v našem kostele „postní obraz“ předního českého výtvarníka Stanislava Kolíbala. Socha, která byla vytvořena pro letošní salvátorský Popelec umělců, a bude instalována v presbytáři, vychází z Kolíbalovy kresby z roku 1973 patřící do cyklu tzv. Bílých kreseb. Autor ji v době normalizační šedi daroval františkánu Bonaventurovi Z. Boušemu, který si ji vybral a až do své smrti uchovával ve svém pokoji jako výraz vlastního osudu a nenaplněnosti v lidském životě. Ztroskotání toho, co má jít a nejde. Socha je autorovou poctou otci Bonaventurovi, vzpomínkou na hluboké přátelství. Zároveň však nastavuje postní zrcadlo i každému z nás.
Vernisáž za přítomnosti Stanislava Kolíbala se uskuteční na Popeleční středu 9. března v 20:15 v sakristii kostela. Mše svatá s udílením popelce začíná letos již v 18:45 hodin. Dílo je možné zblízka spatřit po pravidelných bohoslužbách, které se konají vždy v neděli ve 14:00 a 20:00 a v úterý v 19:00 hodin. Uměleckou intervenci připravilo Centrum teologie a umění při KTF UK a Akademická farnost Praha.
Stanislav Kolíbal (* 1925) patří již dlouho ke klíčovým osobnostem naší výtvarné kultury a je jedním z mála těch, jejichž tvorba je uznávána i na mezinárodní scéně. Jeho dílo je od počátku tvořeno komplementaritou kresby a sochy, plošného a trojrozměrného vyjadřování. V 90. letech působil také jako profesor na pražské Akademii výtvarných umění. Ačkoli je umělcem zastoupeným ve sbírkách předních českých (Národní galerie Praha, Moravská galerie Brno) i zahraničních galerií (Centre G. Pompidou, Tate Gallery, Albertina), sám se věnuje i knižní grafice, tvorbě instalací a publikování zásadních textů z oblasti moderního umění. Přehled jeho uměleckého díla a bohatého života podrobně zachycuje např. kniha Stanislav Kolíbal, kresby, sochy, komentáře. Arbor Vitae, Praha 2003.
Bonaventura Z. Bouše OFM (1918–2002) je klíčovou osobností moderních dějin české katolické církve, dnes již legendární postavou, která v době Pražského jara a následné normalizace okolo sebe soustředila okruh významných katolických intelektuálů a výrazných osobností. Mnohými je otec Bonaventura považován za vůbec nejhlubšího a nejpronikavějšího českého teologa a křesťanského myslitele druhé poloviny 20. století. V roce 1947 vstoupil do řádu Bratří menších – františkánů. Den po složení slavných slibů v roce 1950 byl zatčen a internován. V době Pražského jara působil krátce v Národní galerii a v Ústavu teorie a dějin umění Československé akademie věd. Krátce mohl sloužit jako duchovní v Praze u Panny Marie Sněžné a později v Záběhlicích. Bouše se významně podílel na překladu dnes užívaných liturgických textů. Po podpisu Charty 77 se stal nočním hlídačem. Po roce 1990 krátce vypomáhal v duchovní správě na periferii Ústí nad Labem.