Magdalena Bartáková / Peter Buš / Daniel Dlouhý
Dominika Dworoková / Iva Folajtárová / Patrik Hábl
Pavel Holeka / Marta Janoušková / Jana Krákorová
Františka Lachmanová / Peter Reichel
Hana Rysová / Martina Staňková
Výstava maleb, kreseb, ilustrací, grafik a fotografií na ochozech kostela bude přístupná vždy kolem bohoslužeb (půlhodinu před a půlhodinu po), v úterý pouze před bohoslužbou. Pro skupiny je možné po dohodě navštívit výstavu i mimo určenou dobu. Kurátorkou výstavy je Pavla Pečinková, projekt koordinovala Paula Fassati. Velký dík za technickou realizaci výstavy patří Martinu Staňkovi a Pavlu Šimáčkovi.
V rámci II. salvátorského salonu vychází též katalog, který bude k dostání v sakristii.
Známá kustodka Květa Františky Lachmanové z Artalku je nyní u Nejsv. Salvátora.
(foto © Martin Staněk)
Úvodník ke katalogu:
Hic sunt leones (salonů)!
Filosof Herakleitos pronesl kdysi svůj slavný výrok: „Nevstoupíš dvakrát do téže řeky“. Jinými slovy – svět je v pohybu, akce stíhá protiakci, vše se neustále mění.
Nám tato proměnlivost nevadí, naopak, snažíme se řečiště našich farních aktivit čistit a zvelebovat tak, umožňovalo silný proud, aby voda nezahnívala v tůních a nešlapalo se tak stále do jednoho bahna.
A tak se letošní, již druhý Salon (v podstatě takové menší benátské bienále) jeví být smělým pokusem skočit do řeky a zjistit, zda již přitekla voda nová. ochozů kostela Nejsvětějšího Salvátora nad severní i jižní lodí elegantně vplulo třináct autorů, kteří mají k farnosti blízký vztah. Zvou nás do svých otevřených “zátok“ tak trochu na návštěvu a dokazují nám svojí rozmanitou a multižánrovou tvorbou, že o čerstvou vodu u Salvátora nouze není. Protiklady podle zmíněného autora vytvářejí harmonii, proto i tentokrát jindy stroze elegantní ochozy předvedou obě tváře – jak barvy téměř masopustní, tak i černobílou syrovost či meditativní bílé ztišení blížící se doby postu.
Malba, kresba, litografie, ilustrace, nově i fotografie… takto reagují na svět letošní lvi a lvice salonu. Takže pokud se to letos povede, řekneme si v březnu s naprostým klidem spolu s Nietzschem: „To že byl Salon? Nuže ještě jednou!"
Martin Staněk