v kostele Nejsv. Salvátora
Popeleční středa – Vzkříšení 2009
realizace: Michal Motyčka
kurátoři výstavy, liturgický koncept: Klára Jelínková a Norbert Schmidt
Václav Cigler (* 1929) patří k silné generaci českých výtvarných umělců narozených kolem roku 1930. V ateliéru Josefa Kaplického na Vysoké škole uměleckoprůmyslové studoval mimo jiné s Adrienou Šimotovou a Jiřím Johnem, se kterými pak zůstal i nadále v úzkém kontaktu. Hlavní doménou jeho tvorby je práce se sklem (učil 14 let v Bratislavě na VŠVU právě obor sklo v architektuře) a se světlem, ve své tvorbě se od začátku zaměřil také na otázku prostoru. Realizoval různé objekty a prostorové instalace v historických i současných budovách, jeho díla jsou zastoupena v mnoha českých i světových galeriích.
Ciglerovi nejde jen o podobu a estetické vlastnosti jednotlivého objektu, ale o to, jak vstupuje do dialogu s konkrétním místem a zároveň s konkrétními lidmi, protože – jak zdůrazňuje – „každé místo je vždy místem setkání“. Pro celou Ciglerovu tvorbu je charakteristická velká oproštěnost, hledání elementárního tvaru, základních struktur věcí a jejich vztahů za pomoci minimál ních výtvarných prostředků, jimiž jsou voda, světlo, sklo a kov. […] Cigler označuje sebe sama nikoli za umělce, ale za toho, kdo napovídá, vede diváka, toho, kdo vnější prostředí „zvětšuje, zmenšuje, zrcadlí, rozkládá“ a spojuje v nových souvislostech. Jeho cílem není mimeze, nápodoba skutečnosti, spíš mu jde o to přivést diváka k určité nové reflexi, naznačit mu možné nové pohledy na skutečnost a na sebe sama ne nadarmo píše v jednom svém textu: „já nezpodobňuju / já vymezuju a evokuju.“
Klára Jelínková, z proslovu při vernisáži
Podmínkou úspěchu současných uměleckých a liturgických intervencí do sakrálního prostoru je nepochybně vysoká kvalita díla, ale ta sama o sobě nestačí. Musí jít vždy také o určitou konfrontaci a inovaci. O kritický dialog s konkrétním prostorem, jeho tradicí i současností. V tomto smyslu mají víc než pravdu všechny ty protivné nápisy u bran kostelů: Kostel není žádná galerie! […] V rovině umělecké a architektonické musí moderní instalace nalézt své přesné místo v prostoru kostela, který je již jen co do objemu velmi dominantní a jasně určený. Václav Cigler výstižně tvrdí: „Posvátné prázdno prostoru je tu k naplnění, a ne k zaplnění.“ Dvojnásob to samozřejmě platí pro zcela specifický prostor sakrální. Pokud nalezne umělecké dílo své správné místo, může známý a někdy již skoro zevšednělý kostel oživit a dokonce odhalit jeho třeba po staletí neznámý potenciál. Pokud ho nenalezne, může ovšem dojít i k drtící kolizi. „Výstavy“ umění v kostele jsou v tomto ohledu docela nebezpečná věc.
První naplněná Studánka člověka fascinuje, očišťuje, vítá a zve dál ke vstupu do kostela. Druhá – Prázdná studánka vede k ještě většímu soustředění a koncentraci a zároveň zůstává jakoby temným otazníkem postaveným do středu shromáždění. Mně napadala asociace, která jistě nebyla autorem zamýšlena, která je odvislá od prostoru kostela a konkrétního času. Přesto ji povím: V postní době tu temnou nádobu uprostřed společenství lidí vnímám také jako magnet, jícen, kráter, který vysává ze svého okolí to temné, co člověk v postní době v posvátném prostoru opravdu odkládat má. Pohled na její dno člověka upozorňuje, že se právě jeho přiznané a zpracované temné stránky duše proměňují ve zlato.
Norbert Schmidt, z proslovu při vernisáži
Součástí příprav velkopátečních obřadů je starý zvyk vylévat svěcenou vodu z kropenek. Bůh je mrtev, pramen očistné vody vyschl. Proto byla na Velký Pátek Studánka u vchodu odstraněna a v hlavní lodi zůstala jen osamocená Prázdná studánka se zlatým dnem. Na slavnost Vzkříšení byla Studánka znovu do kostela instalována, ale tentokrát už ne ke vchodu, ale do blízkosti samého středu liturgického dění, před menzu hlavního oltáře do křížení pod převýšený tambur. Z vody očisty a sebereflexe se stal pramen vody nového života. Svěcení křestní vody proběhlo s tradičním trojitým ponořením nového paškálu. Ve Studánce bylo následně pokřtěno 44 dospělých lidí a 4 nemluvňata.
KJ a NS, Salve 2/2009
Podrobná textová i fotografická dokumentace
intervence Václava Ciglera byla publikována IN: Salve 2/2009.
foto © Martin Staněk, Michal Motyčka, Petr Neubert
Ohlasy:
Popelec umělců u Nejsv. Salvátora Česká televize 2, 25. 2. 2009 (reportáž o Ciglerově díle začíná na 37:40)