Aniž bychom chtěli redukovat mnohovýznamovost tvorby Adrieny Šimotové (* 6. srpna 1926 – † 19. května 2014), lze říci, že vůdčím tématem jejího díla byla komunikace v nejobecnějším smyslu, především ve vztahu k lidské osobnosti, problému její identity, možnostem její reflexe a jejího autentického výtvarného vyjádření. Pronikavost, naléhavost a věrohodnost, s níž ve svém výtvarném sdělení promýšlela podstatu
a existenci osoby a osobnosti, i mnohotvárnost a originalita výtvarných prostředků
a metod, s nimiž pracovala, učinila z její tvorby jednu z nejdůležitějších
a nejpřesvědčivějších výpovědí, s nimiž jsme se v současném českém výtvarném umění mohli setkávat. Její tvorba je zastoupena v řadě významných domácích i zahraničních sbírek. Za své dílo získala mnohá ocenění, mezi jinými je nositelkou Řádu důstojníka umění a literatury / Chevalier de l’ordre des Arts et Lettres, udělovaného vládou Francouzské republiky (1991), a Medaile Za zásluhy I. stupně, udělené jí prezidentem České republiky Václavem Havlem (1997).
(rodina Adrieny Šimotové, Pavel Brunclík a Akademická farnost Praha)