"Když byl Ježíš vzat do nebe, apoštolové se vrátili do Jeruzaléma z hory, která se nazývá Olivová. Je blízko Jeruzaléma, vzdálená jenom délku sobotní cesty. A když přišli zase do města, vystoupili do hořejší místnosti, kde bydleli Petr a Jan, Jakub a Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj
a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Horlivec a Juda, Jakubův bratr. Ti všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými." Sk 1,12-14
Nanebevstoupení a Svatodušní svátky jsou dva křesťanské svátky, následující po velikonocích - první za čtyřicet a druhý za padesát dní. Jsou to svátky na památku událostí, které prožili první křesťané. Nanebevstoupení je posledním zjevením vzkříšeného Krista - potom, co se zpřítomnil svým učedníkům, jim sdělil, že napříště již nebude viditelný a vzdálil se, stoupaje k nebi (odtud název "Nanebevstoupení").Tento svátek připadá vždy na čtvrtek, avšak v některých oblastech se slaví až následující neděli (na kterou jinak připadá 7. neděle velikonoční).
Víra křesťanů v Ježíšovo nanebevstoupení je dosvědčena již raně křesťanskými texty, např. u Polykarpa ze Smyrny, Justinia a Ireneje z Lyonu. Tuto nauku obsahují též dvě nejvýznamnější vyznání víry, totiž Apoštolské vyznání a Nicejsko-cařihradské vyznání. Liturgie tohoto dne se zaměřuje především na skutečnost, že Ježíšovi je podle křesťanské víry jeho návratem k Otci dána veškerá moc na nebi i na zemi.
V mnoha zemích s křesťanskou tradicí (Rakousko, Německo, Španělsko aj.) je Nanebevstoupení Páně státním svátkem a dnem pracovního klidu (čtvrtek devět dní před Svatým Duchem).
Mše sv. k Nanebevstoupení Páně se v našem kostele koná 5. května 2016 od 19.00, celebruje Mons. Tomáš Halík.
Katecheze papeže Františka (Lk 24,50-53), nám. sv. Petra 17.4.2013