Články
Zrestaurovaný oltářní obraz sv. Aloise Gonzagy
RESTAUROVÁNÍ OLTÁŘNÍHO OBRAZU SV. ALOISE GONZAGY
Již ve čtvrtek 10. 10. se do našeho kostela vrátil zrestaurovaný oltářní obraz sv. Aloise Gonzagy. Restaurování proběhlo z iniciativy diecézního konzervátora P. Mgr. Vladimíra Kelnara a s grantovou podporou Ministerstva kultury. Obnovy obrazu a rámu se ujal ak. mal. Pavel Padevět a pozlacovač pan Tomáš Pejřil. Obraz byl sňat i s rámem koncem dubna. Předpokládaný konec realizace byl odhadován až na listopad tohoto roku.
Obraz sv. Aloise Gonzagy je podle nejnovějších bádání dílem F. A. Schefflera z roku 1749, původně obraz vznikl (ve dvojici společně s protějším oltářním obrazem sv. Stanislava Kostky) pro prostor presbytáře (oltář byl umístěn mezi dvěma severními pilíři v presbytáři), na dnešním místě je od roku 1783.
Na jeho místě se do 18. století nacházel slavný obraz rudolfinského umělce Hanse van Aachena – Zvěstování Panně Marii (dokument ČT) z doby kolem roku 1605, který jsme si připomněli alespoň formou projekce a přednášky Doc. M.Šroňka v závěru akademického roku. AUDIOZÁZNAM
Informace o projektu:
- Plánovaná realizace: duben – listopad 2019
- Investor: Akademická farnost Praha
- Koordinátor za vlastníka (Arcibiskupství pražské): P. Mgr. Vladimír Kelnar
- Koordinátor za farnost: Mgr. Pavel Šimáček
- Projekt byl podpořen grantem Ministerstva kultury
Děkujeme tímto všem, kdo na projekt přispěli svými dary.
v restaurátorském atelieru /foto MS/
Svatý Alois Gonzaga (9. března 1568 – 21. června 1591),
italsky Luigi Gonzaga, anglicky Aloysius Gonzaga, německy Aloysius von Gonzaga, byl členem jezuitského řádu, patron mládeže, uctíván jako přímluvce proti moru a očním chorobám.
Narodil se r. 1568 do rodiny hraběte z Castiglione delle Stivere Ferdinanda I. (jinak Ferrante I.) z Gonzagy na rodinném zámku v Castiglione u Mantovy.
Otec Aloise Gonzagy chtěl ze svého prvorozeného syna mít válečníka, avšak matka jej vedla ke zbožnosti. Alois byl časně poslán na výchovu, byl vychováván na vévodských dvorech ve Florencii a Mantově a na královském dvoře v Madridu, kde byl pážetem syna Filipa II. Diega. Ještě ve Florencii ve věku deseti let složil slib věčné čistoty. Zapůsobil na něj milánský arcibiskup Karel Boromejský, který mu udělil první svaté přijímání . Po návratu do Mantovy, když se vrátil z výchovy, vzdal se Alois jako prvorozený svých dědických nároků a přenechal je bratru Rudolfovi. Alois si předsevzal, že bude sloužit Bohu a vstoupí do jezuitského řádu. Otec Ferdinand se mu snažil zabránit, ale Alois si stál za svým. Nakonec svolil a napsal P. generálovi Acquavivovi, nejvýše postavenému jezuitovi, do Říma: „Protože jsem v minulosti měl za to, že bude vhodné zdržet dovolení donu Aloisovi, mému synu, aby vstoupil do tohoto svatého řádu, z obavy před nestálostí a pro jeho mladý věk, nyní se mi zdá, že mohu ujistit, že ho náš Pán povolal, nejenom že si netroufám mu klást překážky a dále odkládat dovolení, ale naopak abych mu vyhověl s velmi klidným duchem a útěchou, posílám jej Vaší nejdůstojnější Paternitě jako otci, který mu bude užitečnější než já.“
Mohl se svobodně vydat do Říma, kde se zastavil u svého příbuzného, jeruzalémského patriarchy Scipiona Gonzagy, který proslul přátelstvím s Torquatto Tassou, rovněž s Filipem Nerim a Karlem Boromejským . Ve věku sedmnácti let v Římě vstoupil do semináře Tovaryšstva Ježíšova při Sant'Andrea al Quirinale. Duchovně vedl Aloise Gonzagu věhlasný Robert Bellarmino, který byl prohlášen za svatého roku 1930. Po dvou letech u jezuitů složil sliby a věnoval se teologickým studiím a péči o těžce nemocné. Na studiích byl jeho spolužákem pozdější kardinál František kníže Dietrichstein.
Roku 1590 byl zázračně vyrozuměn, že nebude žít dlouho. Zakrátko v Římě vypukl mor a jezuité otevřeli špitál, kde Alois Gonzaga počal pomáhat nakaženým. Sám se při práci nakazil. V nemoci se o něho staral sv. Robert Bellarmino, který později dosvědčil jeho svatost. Posledním dopisem matce vyjadřuje své rozpoložení a očekávání smrti těmito slovy: „Přiznávám se Vám, že jsem pomaten a zcela ztracen při pomyšlení na Boží dobrotu – bezbřehé a záhadné moře, která mne po tak krátkém a nenamáhavém životě volá ke klidu.“ Dne 21. června 1591 zemřel.
Kult Kult Aloise Gonzagy se šířil po celé Itálii, roku 1605 jej papež Pavel V. beatifikoval. Roku 1726 byl svatořečen papežem Benediktem XIII.
Sv. Alois Gonzaga se připojil k dalším světcům, kteří zemřeli záhy a stali se patrony mládeže, jezuitům Stanislavu Kostkovi (1550-1568) a Janu Berchmansovi (1599-1621). Roku 1729 byl jmenován patronem všech studentů.
Nejčastěji je zobrazen v typické sutaně a rochetě jako člen jezuitského řádu. Jeho atributy jsou lebka, krucifix a lilie. Jako člen šlechtického rodu je oděn do knížecího šatu. Mladistvá fyziognomie je odvozena od portrétu z 16. století, který je uložen ve vídeňském Kunsthistorisches Museum. Scény s sv. Aloisem Gonzagou se váží k několika životním momentům: první přijímání od Karla Boromejského, zřeknutí se dědictví, odchod z domu a sliby Aloise Gonzagy.
/převzato z wikipedie/