Články
1. neděle adventní
1. týden adventní
Přestože již nejsme v bohoslužbách odkázáni pouze na domácí prostředí tak jako po dva předchozí roky v pandemii, pro mnohé budou advent ztělesňovat nejen rorátní mše sv., ale i osobní modlitba, meditace či domácí liturgie. Přinášíme proto pár impulzů pro adventní dobu.
Doba adventní, jež trvá 4 týdny, je přípravou na vánoční svátky Narození. Je charakterizována fialovou liturgickou barvou. Ta je sice podobně jako v době postní dobou pokání, advent však na rozdíl od předvelikonočního období nemá silný postní charakter. Jedná se spíše o dobu zamýšleného usebrání, uvědomění si svých limitů, ale i zvýšené bdělosti k vlastnímu duchovnímu životu. O Vánocích se pak tyto důrazy mohou projevit ve větší vnímavosti k našim bližním.
Požehnání věnce
Adventní věnec zdobí čtyři svíce jako čtyři adventní neděle do svátků Narození. Znalci mohou uplatnit i jednu svíci růžovou, neboť třetí neděle adventní (podle vstupní modlitby zvaná "Gaudete", "Radujte se") je znamením červánků přicházejících Vánoc.
V domácím prostředí můžeme použít například následující prosbu o požehnání, jejímž autorem je současný spisovatel duchovní literatury Anselm Grün OSB):
Milosrdný a dobrý Bože,
ty jsi pramenem veškerého požehnání.
Prosím tě, požehnej tento adventní věnec
a celou adventní dobu,
ať se znovu zacelí a zahojí vše,
co se během uplynulého roku pokazilo.
Prosím tě, požehnej také mně
i všem lidem, kteří mi leží na srdci.
Vztáhni svou žehnající pravici nad všechny lidi.
Požehnej dílo mých rukou,
aby se má práce stala požehnáním pro druhé.
Požehnej všechny lidi, kteří se necítí milováni.
Pošli jim své požehnání v podobě lásky.
Sešli své požehnání v podobě naděje
všem zoufajícím a zoufalým,
sešli své požehnání jako nový život ustrnulým,
jako světlo těm, v jejichž srdcích se zatemnělo.
Požehnej těm, kteří jsou nemocní
a trpí sebou samými,
aby dokázali načerpat novou naději.
Požehnej umírajícím tak,
aby svým umíráním požehnali tomu, co pomíjí,
a tak se stali sami požehnáním pro všechny,
kteří ještě zatím žijí v časné skutečnosti.
Požehnej nám všem,
abychom se stávali požehnáním jedni druhým.
Naplňuj svým požehnáním celý svět,
abychom i my dokázali vnímat tvůj svět
jako jedno velké požehnání.
Naplňuj svým požehnáním všechny mé blízké.
Dej, ať dnes všude vnímáme tvé požehnání:
v tichu, v modlitbě, v setkáních, v rozhovorech, při práci a vůbec ve všem, co prožíváme.
Požehnej nám a všem našim blízkým
dobrotivý a milosrdný Bůh, Otec i Syn i Duch svatý.
převzato z portálu vira.cz , redakcí upravené citace pocházejí z knih A.Grüna Jsi požehnáním a Moje modlitební kniha, které vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Následují liturgická biblická čtení buď pro krátkou domácí adventní bohoslužbu nebo pro vaše osobní"lectio divina".
Jak pracovat s biblickým textem metodou "lectio divina", se můžete dozvědět například v tomto videonávodu.
1. čtení - Iz 2,1-5
Obsah vidění Izaiáše, syna Amosova, o Judovi a Jeruzalému. Stane se v posledních dnech: Pevně bude stát hora s Hospodinovým domem na vrcholu hor, vyvýšena nad pahorky. Budou k ní proudit všechny národy, budou k ní putovat četné kmeny a řeknou: "Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu, do domu Jakubova Boha! Ať nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách!" Ze Siónu vyjde nauka, z Jeruzaléma Hospodinovo slovo. Soudit bude národy, rozsuzovat četné kmeny, že zkují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože. Nezdvihne již meč národ proti národu, válce se již nebudou učit. Jakubův dome, vzhůru, choďme v Hospodinově světle!
2. čtení - Řím 13,11-14
Bratři a sestry! Víte, jaký je nyní čas: že vám už nastala hodina, kdy je třeba se probrat ze spánku. Neboť nyní je nám spása blíže než tehdy, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme tedy skutky temnoty a oblečme se do výzbroje světla. Veďme počestný život jako ve dne; ne v hodováních a pitkách, ne v necudnostech a prostopášnostech, ne ve sváru a závisti. Ale oblečte se v Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo tak, že by to vyvolávalo žádosti.
Evangelium - Mt 24,37-44
Ježíš řekl svým učedníkům: "Až přijde Syn člověka, bude to právě tak jako v době Noemově: Jako totiž v době před potopou (lidé) jedli a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nic netušili, až přišla potopa a všechny zachvátila, právě tak to bude, až přijde Syn člověka. Tehdy budou dva na poli: jeden z nich bude vzat, druhý ponechán; dvě budou mlít na obilném mlýnku: jedna bude vzata, druhá ponechána. Bděte tedy, protože nevíte, který den váš Pán přijde. Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční dobu přijde zloděj, jistě by byl vzhůru a nedovolil by mu prokopat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete."
K zamyšlení pro tento týden z autorů duchovní literatury:
Tomáš Halík: Procitají andělé:
"Podobný charakter mají svátosti – v nich už teď Kristus reálně vstupuje do našich životů, avšak nesmíme zapomenout, že svátosti jsou jen znamením, „aperitivem zaslíbené hostiny v Božím království“. Při mši, při slavení eucharistie říkáme: „na Tvůj příchod čekáme“. K slavení svátostí patří také tato adventní otevřenost vůči onomu poslednímu naplnění, které teprve očekáváme. Kdybychom všechny tyto svaté věci, které však mají podobu znamení, symbolu, tyto důležité „předposlední věci“, považovali už za ty poslední, kdybychom si pletli symbol s tím, co symbolizuje, dopouštěli bychom se hereze fundamentalismu, modloslužby.
Naše víra musí zde na zemi vytrvat v onom napětí mezi „už ano“ a „ještě ne“. Víra je úžasným darem Božím. Ale nemůže nám ještě poskytnout plnou jistotu evidence, zřejmosti, odstraňující každé tázání, hledání, každou kritickou pochybnost. Zde na zemi vidíme, jak učí apoštol Pavel, Boží věci jen jako v zrcadle, hádance a náznaku – plnou jistotu budeme mít tehdy, až za obzorem času uvidíme Boha tváří v tvář."
Ukázka z kázání pro první neděli adventní. Vydalo Nakladatelství lidové noviny v roce 2022
Richard Rohr: Očekávání Vánoc. Adventní zamyšlení:
"Jsem přesvědčen, že Ježíš vyučoval širší verzi toho, k čemu dnes mnozí z nás vyzývají sloganem "Myslete globálně a jednejte lokálně". Vzhledem k tomu, že jsem součástí Velkého obrazu, záleží na mě, a to dost zásadně. Avšak vzhledem k tomu, že jsem pouze součástí, jsem zcela správně umístěn stranou, abych mohl náležitě vyplnit svou roli - a jsem tomu rád. Jaká je v tom svoboda! Již ze své podstaty jsme důležití a zahrnutí do děje. Přesto nás však nezatěžuje potřeba si vytvářet nebo pěstovat onu osobní důležitost. Naši důstojnost nám propůjčuje Bůh a my jsme osvobozeni od nás samých!
Ukázka z knihy. Převzato se svolením nakladatelství Portál, které knihu vydalo v roce 2017.
____________________________________________________________________
Použitý obrazový doprovod tohoto článku: Martina Staňková: Počátek, 2022, akryl na plátně, 130 x 180 cm.
____________________________________________________________________
Další zdroje a inspirace: