Články
Doba postní
Postní doba
Toto liturgické období začíná Popeleční středou a trvá 40 dní (vyjma neděl, které se do postu nezapočítávají) až do Bílé soboty.
V katolické církvi je Popeleční středa (spolu s Velkým pátkem) dnem přísného postu, kterým se rozumí půst od masa a půst újmy, tj. je dovoleno jen jednou za den se úplně nasytit bezmasým pokrmem. Latinsky se doba postní nazývá quadragesima, což odkazuje ke čtyřicetidenní. Čtyřicet je pro biblickou tradici významné číslo přípravy - čtyřicet let putování Izraele v poušti, čtyřicetidenní Mojžíšův půst na Sinaji, stejně tak se čtyřicet dní Ježíš postil na poušti a stejně dlouho se zjevoval po zmrtvýchvstání učedníkům.
Popelec
Popel ze spálených ratolestí loňské Květné neděle, který se žehná na Popeleční středu po Evangeliu, je znamením pokání, obrácení, metanoia, ale i pomíjivosti. Při označování popelem na čele uslyšíte od kněze: "Čiňte pokání a věřte evangeliu" nebo "Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš". Je znamením našeho spojení se Zemí, se stvořením z prachu země. A koneckonců jako dávný čistící prostředek i jako znamení vnitřní očisty pro dobu postní. Znamení popele na čelo mohou přijmout všichni, nejen pokřtění.
V našem kostele je Popeleční středa tradičně dnem setkání při tzv. Popelci umělců.
Liturgie postní doby
Postní doba je časem přípravy na největší křesťanské svátky, na Velikonoce. Charakterizuje ji kající duch a půst (též modlitba a almužna), to znamená zvýšená snaha o vlastní kultivaci pomocí odříkání, anebo naopak - pomocí zvýšené aktivity v oblastech, které člověk notoricky během roku zanedbává. Liturgická barva je fialová. Při nedělní mši svaté se nezpívá gloria, kromě slavností. V postní době není dovoleno zdobit oltář květinami a hudebních nástrojů se může použít jen na podporu zpěvu, výjimku tvoří 4. neděle postní – Laetare, a také slavnosti a svátky. Specialitami jsou již zmíněná neděle Laetare, při které se používá jako liturgická barva růžová - symbolizující červánky blížících se Velikonoc - a 6. neděle postní, známa jako Květná neděle, při které se připomíná vjezd Ježíše do Jeruzaléma. Zelený čtvrtek večer je také přerušením postu, neboť se slaví památka na Poslední večeři.
Doba postní vrcholí a končí ve Svatém týdnu (od Květné neděle do neděle Vzkříšení), konkrétně Bílou sobotou. Velikonoční Vigilie , tedy bohoslužba sobotní noci, již liturgicky plně náleží Velikonocům.
Příprava katechumenů
Postní doba je též obdobím bližší přípravy katechumenů na křest, proto je v tento čas provázejí speciální liturgické obřady. Na začátku postní doby jsou katechumeni zařazeni mezi čekatele křtu. Součástí této poslední přípravy jsou tzv. skrutinia, tj. malé exorcismy s modlitbou za katechumeny, kdy se jim vyprošuje kajícnost, správné chápání hříchu a pravá svoboda Božích dětí. Tato skrutinia se udělují o 3., 4. a 5. neděli postní a mají specifické texty (z liturgického cyklu A). V této fází přípravy (v našem kostele také o postních nedělích) jsou katechumenům svěřeny poklady církve – modlitba Otčenáš a Vyznání víry - Credo. Na Bílou sobotu se pak koná obřad Složení vyznání víry, obřad volby křestního jména a obřad Efeta.
Zatímco katechumeni se připravují na svůj křest, pro ostatní již pokřtěné věřící je tato doba přípravou na obnovu svého křestního závazku o Velikonocích. A pro všechny ostatní může být důležitým mysteriem obnovy a nasměrování svého života.
Tři pilíře postní doby
Almužna
Evangelijní inspirace:
„Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci v synagógách a na ulicích, aby došli slávy u lidí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.“ (Mt 6,2-4)
Modlitba
Evangelijní inspirace:
„A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.“ (Mt 6,5-6)
Půst
Evangelijní inspirace:
„A když se postíte, netvařte se utrápeně jako pokrytci; ti zanedbávají svůj vzhled, aby lidem ukazovali, že se postí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty se postíš, potři svou hlavu olejem a tvář svou umyj, abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.“ (Mt 6,16-18)
Benediktinský autor duchovní literatury Anselm Grün k postu poznamenává: „Půst a poušť k sobě patří. Obojí nás konfrontuje s naší nahotou. Obojí z nás snímá roušku, pod níž se skrývají naše vlastní přání a myšlenky. Na poušti není nic, za čím bychom se mohli skrýt. A půst nás činí v této bezbrannosti ještě zranitelnějšími. Nemáme už nic, čím bychom ucpali vystupující prázdnotu a čím bychom vytěsnili tužby a potřeby, které se hlásí o slovo. Nemilosrdně jsme postaveni tváří v tvář silám, které bojují o nadvládu nad námi."
Neděle postní doby
Dle úvodních slov vstupní antifony má prvních pět postních nedělí tyto názvy:
- neděle postní: Invocavit
Invocavit me = Povolal mne - neděle postní: Reminiscere
Reminiscere miserationum tuarum = Rozpomeň se na své smilování - neděle postní: Oculi
Oculi mei semper ad Dominum = Mé oči stále vyhlíží Pána - neděle postní: Laetare
Laetare Ierusalem = Raduj se, Jeruzaléme - neděle postní: Judica
Iudica me Deus = Zjednej mi právo, Bože
"Latinské názvy prvních čtyř postních nedělí, jež odkazují na první verš vstupní mešní antifony, mi tyto neustálé proměny dost připomínají, takže se dle mého dají s užitkem aplikovat v meditaci jako obrazy duchovního života. První neděle – „Invocavit me“, tedy „Povolal mě“. Ano, cítím se v životě povolán, tedy alespoň někdy, a toto povolání mi dává v určitých životních okamžicích sílu. S hráči počítačových her bychom řekli: modlitba sto procent, almužna sto procent, duchovní síla sto procent, komunikace s bližními sto procent, odpuštění možná ještě více. Víme také na sto procent, že toto nemůže dlouho vydržet a zeď duchovního života začíná dostávat jisté trhliny a na mnoha místech se dokonce drolí (aplikujte podle potřeby na postní dobu či na celý život, quod libet). Naštěstí je tu verš druhé neděle postní – „Reminiscere“, čili „Rozpomeň se“ (míněno „Pane, na své slitování…“). A Hospodin se skutečně rozpomíná (ne že by předtím zapomínal, že) a je nám lépe. Zas pozdvihujeme hlavu, a oči, předtím zabodnuté trapně kamsi do země, opět hledají cosi kdesi u stropu kostela; řečeno vznešeně slovy antifony třetí neděle postní – „Oculi mei semper ad Dominum“, „Mé oči stále vyhlíží Pána. A možná těch selhání a zklamání a vyhlížení a povolání a neslyšení a pak zas pádů a (nejen pražských) povstání proběhne v životě mnoho, a možná je to už někdy k uzoufání, přesto tu stále jako neměnné ujištění for ever and ever stojí jméno postní neděle v pořadí čtvrté – „Laetare“, tedy „Raduj se, Jeruzaléme“, Hynku, Viléme…etc., každý nechť si doplní. Raduj se, nic míň. Ty čtyři názvy nedělí (Povolal mě, Rozpomeň se, Mé oči, Raduj se) tak tvoří meditativně výstižný dialog mezi člověkem a Bohem, který shrnuje celý náš život. Stojí za to si tato významy oplývající slova alespoň v době postní připomínat. A komu je bližší spíše folklorní nota, ten může meditovat třeba nad lidovými názvy nastávajících nedělí, tedy „černá“, „suchá“, „kýchavá“ a „družebná“. Třeba mu z toho také něco vyjde."
(Úryvek z úvodníku Martina Staňka - Salvatore 154/2019)
Martina Staňková: Prosebníci
Květná neděle
Je sice šestou nedělí postní, ale má zvláštní charakter. Tento den si připomínáme slavný Kristův vjezd do Jeruzaléma. Přede mší svatou se shromáždíme mimo kostel, v našem případě na Studentském nádvoří. V rukou věřící drží ratolesti (většinou větvičky kočiček, ale je možné použít jakékoiv ratolesti včetně palmových listů ), které kněz během obřadu pokropí svěcenou vodou a přečte evangelium o vjezdu Páně do Jeruzaléma. Poté se pokračuje průvodem, který směřuje do kostela, kde bude slavena mše svatá. Při průvodu se zpívají antifony: „Z Jeruzaléma vyšly zástupy naproti Pánu; děti mávaly olivovými ratolestmi a všichni volali: Hosana na výsostech… Lidé prostírali Pánu na cestu své pláště a volali: Hosana synu Davidovu! Požehnaný ten, který přichází ve jménu Hospodinově!“ Při mši svaté se čtou nebo zpívají pašije, tj. úryvky z evangelií o utrpení a smrti Ježíše Krista. V našem kostele jsme několikrát na Květnou neděli realizovali netradiční hudební vstup Ars acustica nebo Ingrediente.
Květnou nedělí již vstupujeme do Svatého týdne, vrcholu liturgického roku.
