Články
Tomáš Halík promluvil k europoslancům
Na každoročním ekumenickém modlitebním setkání v Evropském parlamentu v Bruselu, organizovaném CEC (Radou evropských církví) a COMECE (Radou biskupských konferencí zemí EU) byl letos o hlavní promluvu požádán mons. Tomáš Halík. Zmínil se kromě jiného o situaci na Ukrajině: „Když se scházíme k modlitbě, nesmíme zapomenout na Kalvárii naší doby, Ukrajinu. Krev nevinných obětí Putinova zločinného režimu a utrpení ukrajinských dětí, zavlečených do Ruska, volá k Hospodinu zástupů. Nikoliv politické kompromisy a klid hřbitovů, nýbrž jen spravedlnost a spravedlivý mír může vrátit mír do země, která dnes podpisuje svou žádost o přijetí do rodiny svobodných evropských národů svou krví. Je vážnou morální povinnosti světové rodiny křesťanů říci veřejně, hlasitě a otevřeně lidem jako je patriarcha Kyrill, že schvalovat ruskou genocidu na Ukrajině je zrada Krista a apostáze od evangelia. Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům, Bohu a vraždícímu agresorovi. Representanti církve se nesmějí stát loutkami v rukou gangsterů a válečných zločinců a nesmějí se provinit ani mlčením, lhostejností, falešnou neutralitou nebo diplomatickou opatrností v duchu „moudrosti tohoto světa.“
Halík připomenul, že ze zkušeností velkých křesťanských myslitelů, kteří bezprostředně prožili hrůzy první a druhé světové války - jako byli Paul Tillich, Teilhard de Chardin a Dietrich Bonhoeffer - se zrodily jejich odvážné teologické vize. Položil si otázku, jaké nové impulsy může přinést teologická a spirituální reflexe naší doby, kterou papež František nazývá „fragmentovanou třetí světovou válkou“.
Tomáš Halík se domnívá, že zárodkem inspirující vize pro naši dobu může být výzva papeže Františka k synodální reformě, pokud budeme synodalitu, „společnou cestu“, promýšlet a uskutečňovat jako široce ekumenickou iniciativu, jako „sebepřekročení křesťanství“.
V závěru zdůraznil povinnost církví stavět se proti zneužívání křesťanské rétoriky ze strany populistů, nacionalistů a zastánců „neliberální demokracie“ – autoritativního státu. „Evropská kulturní symfonie nepotřebuje křesťanství jako politickou ideologii, nýbrž jasný, srozumitelný a věrohodný křesťanský hlas, inspirující příklad ekumenické jednoty v různosti, příklad synodality – společné cesty vzájemného naslouchání, respektu, solidarity a spolupráce.“
