Články
František z Assisi: Modlitba před křížem
Když bylo Františkovo srdce už úplně přeměněno, šel jednoho dne kolem kostela svatého Damiána, který byl skoro rozpadlý a zcela opuštěn. Veden Duchem vstoupil, aby se pomodlil. Pokorně a pln oddanosti poklekl před Ukřižovaným. A tu se mu dostalo nezvyklých osvícení a cítil se docela jinak, než když do kostela vstoupil. Za tohoto stavu k němu promluvil - je to od věků neslýcháno - obraz Ukřižovaného, jehož rty se pohybovaly. Oslovil ho jménem a pravil: "Františku, jdi a obnov můj dům, který jak vidíš, se rozpadá." František se při těch slovech chvěl úžasem a byl jakoby u vytržení. Připravoval se uposlechnout a zcela se zaměřoval na tento úkol. Celou svou bytostí prožíval změnu, která se s ním stala. (2Cel 10,1-7)
Modlitba před křížem
Nejvyšší, slavný Bože,
osviť temnoty mého srdce
a dej mi, Pane,
pravou víru,
pevnou naději
a dokonalou lásku,
moudrost a poznání,
abych splnil tvůj svatý a pravý příkaz.
Dá se předpokládat, že sv. František nesložil tuto modlitbu až před křížem, ale že postupně vznikala během jeho obrácení, tedy v letech 1205-1206.
Františkánské prameny - Spisy sv. Františka a sv. Kláry, Modlitba před křížem, Ottobre 12, 2001, s. 113-114.