V prostorách kláštera Křižovníků, které s laskavýnm svolením řádu využíváme, opět zazní německý jazyk v podání frekventantů kurzu německé konverzace. Po odchodu dlouholeté výborné lektorky Jany Ginzelové/Štefkové se vedení konverzace ujal Mgr. František Zima. Konverzace předpokládá alespoň mimimální znalost jazyka, zváni jsou i noví zájemci. Koná se vždy ve středu od 16 do 18.30 hodin, sraz je v Platnéřské 4 před vrátnicí.

„Historický a stavební vývoj Klementina v dobách působení jezuitského řádu“ Galerie Klementinum - výstava znovu otevřena 11.1. – 27.2. 2011

Klementinum, vzácný barokní areál uprostřed Prahy, jenž patří mezi pražskými památkami k nejvýznamnějším, spojilo už velmi dávno svůj osud s Národní knihovnou České republiky. Expozice „Klementinum v datech a obrazech“ si klade za cíl - poprvé v takovém rozsahu, prezentovat veřejnosti historický a umělecký vývoj objektu, poukázat na významné nejenom kulturní, ale i společenské postavení fenoménu, jakým je tato původně jezuitská kolej, včetně osobností, které na tomto místě v minulosti působily. Výstava je instalována v překrásně zdobených Křižovnických chodbách, které byly v roce 2006 proměněny v Galerii Klementinum. K prohlídce jsou zde nabídnuty, mimo jiné, i exponáty dočasně přemístěné z míst, která jsou nyní uzavřena. Tímto počinem by mělo být částečně vynahrazeno zklamání mnoha návštěvníků, kteří nemohou klementinské historické prostory, kvůli probíhající revitalizaci, v současné době navštívit.

Klementinum jako kulturní centrum a středisko vzdělanosti – „Insula nostra Clementina – náš klementinský ostrov“

Jezuitský řád byl založen roku 1534 (papežem potvrzen roku 1540), jako jeden z důsledků hluboké krize katolictví té doby. Stal se jedním ze symbolů boje proti náboženské reformaci a v našich zemích pomohl významným způsobem nastolit pobělohorskou dominanci katolické církve. První jezuité přišli do Prahy již v roce 1556 a Klementinum je nejstarší jezuitskou kolejí v českých zemích. Mezi vzácné exponáty patří kopie dopisu s podpisem sv. Ignáce z Loyoly, zakladatele jezuitského řádu a kopie zakládací listiny císaře Ferdinanda I., kterou dal vzniknout „koleji“ a škole u sv. Klimenta.

Kulturně politické aktivity jezuitů Na jednotlivých panelech jsou zmapovány kulturně-politické plány jezuitů, které byly ve své době mimořádně progresivní. Vyžadovaly např. zbudování odpovídajícího komplexu církevních a školních budov s učebnami, knihovnou, kabinety, lékárnou, tiskárnou, kostely, kaplemi či astronomickou observatoří. Stavební vývoj Klementina probíhal takřka nepřetržitě po celou dobu působení řádu. Je zde představen v podobě jezuitských stavebních plánů. Zajímavá je kopie plánu Klementina ze sklonku 17. století z jezuitského archivu v Římě, kde jsou popsány jednotlivé prostory objektu. Z mnoha jezuitských aktivit se dozvídáme o jezuitské tiskárně, získané od dědiců Daniela Adama z Veleslavína, jež sloužila nejen zájmům řádu, ale též potřebám univerzity. Dokladem úrovně tiskárny je vystavená Svatováclavská bible (první česky tištěná bible). Součástí jezuitské výuky a propagace řádu bylo divadlo. Vrchol divadelní činnosti spatřovali jezuité v alegorických hrách. Na klementinských nádvořích se při významných slavnostních událostech stavělo velkolepé jeviště, na kterém deklamovalo padesát či více žáků a hlediště, které pojalo stovky návštěvníků. Známá jsou například provedení tragedie o sv. Václavu (1567) či hry o proroku Eliášovi (1610). Součástí areálu byla i výborně vybavená lékárna, jež sloužila nejenom členům koleje, ale zdarma i chudině. Řada nádob, mj. dřevěná krabice na léky či keramická dóza (obě z 18. stol.), připomíná dobové lékárnictví.

Jezuitské školství a osobnosti Jezuitský řád vynikal výjimečnou úrovní školství, jež se neomezovalo pouze na chlapce ze šlechtických rodin, ale zahrnovalo i posluchače neurozené. Pouhé tři měsíce po příchodu členů Tovaryšstva Ježíšova do Prahy, zahájili jezuitští otcové výuku. Již v r. 1562 fungují v Klementinu nižší a vyšší školy – gymnázium, fakulta filozofická a teologická. Statistika dokazuje, jak významné a rozsáhlé byly jezuitské koleje. V první třetině 18. století, po dokončení výstavby Klementina, zde žilo na 200 členů jezuitského řádu a vzdělávalo se zde 2000 žáků a studentů. Výstava rovněž zmiňuje významné osobností řádu: Petra Canisia, který přivedl do Prahy první skupinu jezuitů, Edmunda Campiona, profesora a brilantního řečníka, Bohuslava Balbína, historika, či Roderiga Arriagu, významného filozofa a teologa („Videre Pragam et audiere Arriagam“ = Vidět Prahu a slyšet Arriagu) a mnohé další.

Exponáty z nyní revitalizovaných prostor Jedním z cílů výstavy je zpřístupnění exponátů, které jsou běžně umístěny v nejvzácnějších historických prostorách Klementina - v Barokním knihovním sále, Astronomické věži či Zrcadlové kapli. Za všechny jmenujme matematické přístroje původně z Matematického muzea (nejstarší veřejné muzeum v českých zemích), několik unikátních astronomických hodin geniálního jezuitského matematika a mechanika Jana Kleina, přístroje astronoma a fyzika Josefa Steplinga, Valckovy barokní hvězdné a zeměpisné globy, sextanty a mnoho dalších.

Revitalizace a dozvuky klementinské historie Příjemným a aktuálním zpestřením výstavy může pro návštěvníka být řada exponátů, které byly objeveny v souvislosti s právě probíhající rekonstrukcí areálu v nedávno uplynulých měsících. V rámci archeologického výzkumu pod Zrcadlovou kaplí, prováděném archeologickým oddělením Národního památkového ústavu byly objeveny pozůstatky středověkých domů a z výplně břidlicové jímky byla vyjmuta unikátní skleněná nádoba tzv. kutrolf (1. pol. 15. stol.), vystavena je dřevěná truhla, nalezená při odebírání náspu v podlaze přízemí traktu do Platnéřské ulice, po demontáži souvrství podlah. Kuriozitou jsou exponáty, objevené dělníky ve 3. patře v křídle do Seminářské ulice při rekonstrukci střešního zateplení - buřinka a prkno, na kterém je nápis „stavěno roku 1923“ (tzv. machoňovská přestavba) spolu se jménem dotyčného dělníka, který tam prkno i s buřinkou ukryl.

O autorce výstavy PhDr. Petra Oulíková, Ph.D. (roz. Nevímová) Narozena: 1970 Zaměstnání: Národní archiv v Praze (od r. 2001) Ústav dějin křesťanského umění na Katolické teologické fakultě v Praze (od r. 2005) Studium: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, obor: archivnictví-pomocné vědy historické a dějiny umění doktorát (2002): Dějiny umění na FF UK v Praze. Zahraniční studijní pobyty: Vídeň, Bamberk, Řím, Paříž Specializace: barokní umění, umění jezuitského řádu. V tomto oboru autorka publikovala řadu odborných studií v českých a zahraničních časopisech a sbornících. Je mimo jiné i autorkou publikace o Klementinu ("Klementinum - průvodce") z roku 2006, vydáno Národní knihovnou ČR ve třech jazykových verzích (ČJ, AJ, NJ). Několik studií věnovala historii a výzdobě Vlašské kaple a Zrcadlové kaple v areálu Klementina.

Otevřeno: úterý – neděle 10,30 – 18,00 hod. Vstupné: dospělí 60 Kč, senioři, studenti a děti 10-15 let 40 Kč, skupina 10ti a více osob / 1 osoba 40 Kč; děti do 10 let zdarma.

Nové fotografie:  Dokumentace kontrolního dne nad rekonstrukcí varhan s norskými partnery - 22.11.2010. Foto   M.Staněk

V pátek 14. ledna dopoledne vystoupí s představiteli polských protestantů, katolíků a židů v panelové diskusi "Náboženství a demokracie" a večer přednese na  společné konferenci s apoštolským nunciem v Polsku arcibiskupem Celestinem Migliorem přednášku "Evropa mezi křesťanstvím a laicitou". V sobotu 15. ledna večer udělí Tomáši Halíkovi polská Rada křesťanů a židů na svém slavnostním zasedání v hlavní varšavské synagoze v bývalém varšavském ghettu čestný titul "Člověk smíření 2010". Tento titul Rada uděluje každoročně jedné významné zahraniční osobnosti za zásluhy o dobré vztahy mezi křesťany a židy. Laudatio na laureáta pronese židovský filozof prof. Stanislaw Krajewski, Tomáš Halík přednese v synagoze proslov na téma "Smířená různost". V neděli 16. ledna se na závěr své návštěvy setká Tomáš Halík s varšavským arcibiskupem kardinálem Kazimierzem Nyczem. (Převzato z www.apha.cz)

večer k tématu současná hudba a liturgie

V neděli 23. ledna zazní v našem kostele při večerní mši svaté ve 20 hodin hudba předního českého současného skladatele Michala Rataje Invito a Corde, lingua, voce v podání ensemble Tiburtina (zpěv), Evy Bublové (varhany) a Štěpána Škocha (saxofon) a elektroakustická skladba Oratorium Electronicum.

Hudba je nedílnou součástí nejen slavnostní liturgie, nicméně skutečně současné směřování klasické hudby se při liturgii dostává ke slovu jen vzácně. A to i přesto, že není vůbec chudá na spirituální inspiraci či duchovní základ. Ukázat, že by tomu tak být nemuselo, postavit alespoň malý most a položit si několik otázek, je hlavním záměrem neobvyklého liturgického doprovodu a celého večera. Hudební produkce během mše pak bude tématem teoretické debaty, která proběhne v sakristii. Debatovat budou skladatel Michal Rataj, liturgik Jan Kotas a Mons. Tomáš Halík. Večer pořádá Akademická farnost Praha a Centrum teologie a umění při KTF UK.

Michal Rataj (* 1975) je skladatel a pedagog na katedře skladby HAMU pro obor elektroakustická hudba. Zúčastnil se řady evropských festivalů (V:NM Graz, AudioArt Kraków, NextWave, Multiplace), zkomponoval množství scénických hudeb pro rozhlas, televizi a divadelní inscenace. Jeho skladby byly vysílány v Rakousku, Švýcarsku, Německu, Švédsku, Chorvatsku, Slovensku, Španělsku, Novém Zélandě a USA. V akademickém roce 2007 – 2008 získal pozici Fulbright Scholar v Centre For New Music And Technology (CNMAT) na University Of California, Berkeley.

ThLic. Jan Kotas (* 1970) vyučuje liturgiku na KTF UK v Praze, je děkanem kapituly Všech svatých na Pražském Hradě.

Tiburtina ensemble je ženský vokální soubor, který se věnuje interpretaci gregoriánského chorálu, středověkého vícehlasu a soudobé hudby. Soubor vznikl v roce 2008 a navazuje na tradici dnes již neexistujícího souboru Schola Benedicta. Uměleckou vedoucí souboru je Barbora Sojková.

Eva Bublová (* 1976) je varhanice a cemballistka, vyučuje varhanní hru na konzervatoři v Českých Budějovicích, na Hudební škole hl. m. Prahy a na hudebním Gymnáziu Jana Nerudy v Praze. Je varhanicí francouzské farnosti v Praze a v kostele Nejsvětějšího Salvátora v pražském Klementinu.

Štěpán Škoch (* 1975) je saxofonista, jazzman a člen skupiny Chinaski. Působil ve skupinách Marcipán, Nitky a Manon 15.

I na letošní zimu a jro jsme pro vás připravili pestrou nabídku duchovních cvičení, exercicií a rekolekcí. Víkendy pro katechumeny a pomalé biřmovance zveřejníme co nejdříve.

Víkend pro rychlé biřmovance II. 18.- 20. 2. 2011

Přihlášky: Adéla a Petr Muchovi, [email protected]

ZRUŠENO Křesťanské partnerství 4. - 6. 3. 2011, Jiřetín pod Jedlovou -

Dále uvedené víkendové rekolekce i delší duchovní cvičení jsou pořádány pro ty z nás, kteří hledají hlubší způsoby modlitby, ale neví, jak na to a chtěli by udělat krok dál, jejich účelem je nabídnout uvedení a pomoc na této cestě.

Kontemplativní víkend

Kolín, 14.-16.1. 2010

je praktický kurz společných a individuálních meditací v tichu. Tento kurz je vhodný jak pro začátečníky, tj. pro ty, kteří se dosud neúčastnili exercicií či nemají zkušenost s meditací v tichu, tak pro zkušenější, kteří potřebují čas a místo, kde by dříve nabyté teoretické či praktické vědomosti uvedli do své modlitební praxe. Doprovází Denisa Červenková CSTF, Jan Regner SJ.

Ignaciánský víkend

Kolín, 28.-30. 1. 2010

Krátká víkendová duchovní obnova nabízí příležitost k usebrání pro ty, kteří chtějí prožít víkend v tichu a v meditaci nad biblickými texty. Kurz je vhodný i pro účastníky, kteří ještě dosud neměli možnost se ignaciánských exercicií zúčastnit. Doprovází Jan Regner SJ.

Sádhana II.

Kolín 25.-27. 2. 2010

Tato nabídka je určena především pro ty, kteří se v minulosti již podobného kurzu zúčastnili, nebo tuto meditaci soukromě praktikují. Sádhana spojuje tradici křesťanské spirituality s východní meditací, zvláštní pozornost je přitom věnována vnitřnímu ztišení, bdělosti a vnímavosti, které lze dosáhnout v procesu uvědomění. Meditace se konají společně v několika blocích během dne. Doprovází Jan Regner SJ.

Všechna vícedenní duchovní cvičení se konají v exercičním domě jezuitů v Kolíně (bývalém kapucínském klášteře), jednodenní na Karmelu v Košířích. Cena za noc v jedno/dvou lůžkových pokojích s plnou penzí je zhruba 400-300 Kč (jsou ovšem možné i velké slevy pro studenty). Další informace můžete získat na adrese meditace@gmail.com či na tel. 257 21 24 26 (sestra Denisa).

Přihlašuje se pouze e-mailem na adrese meditace@gmail.com, uvádějte název kurzu v “předmětu”. Upozorňujeme, že exerciční kurzy se zpravidla rychle zaplní, maximální počet účastníků je 12-16, doporučuje se tedy reagovat rychle.

Každé úterý 20.15 Tichá meditace

probíhá vždy v úterý po mši svaté v kryptě kostela Nejsv. Salvátora u Karlova mostu. Nejedná se o kurz meditace, nýbrž o prostor a příležitost ke společné meditaci v tichu pro ty, kdo vědí, co si s tichem počít. Případné zájemce o uvedení do tiché modlitby prosíme, aby se ozvali na obvyklou exerciční adresu ([email protected]).

Michal Reiser  a  Jan Steyer    při práci...

Farníci vás znají ze mší, které doprovází schola jednou měsíčně. Tedy asi spíše znají vaše záda.  Řekněte nám něco o sobě, ať vás znají i skrz naskrz...

MR: Vystudoval jsem pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, obor Hudební výchova – sbormistrovství. Absolvoval jsem ve třídě p.prof. Miroslava Košlera v roce 2001. Kromě salvátorské scholy, vedu ještě ženský komorní sbor Collegium pro Cantare. Učím zobcovou flétnu na HŠhl.m.Prahy a Gymnáziu Jana Nerudy - hudební větev. Tamtéž také vedu BigBand vytvořený ze studentů obou škol. Ve volných chvílích, kterých je čím dál méně, hraji na trombón a pokouším se psát vlastní skladby či úpravy pro různá nástrojová uskupení. S mojí manželkou jsme se potkali právě ve schole. Dnes máme dvě zdravé děti a bydlíme kousek za Prahou.

JS: No, to že ukazuji při mši většině farníků jen záda, rozhodně nevypovídá o mém postoji k nim:-)). Jinak myslím, že žiji úplně "normální" muzikantský život, pohybující se mezi koncertními síněmi, nahrávacími studii, letištními halami,  hotelovými pokoji, zkušebnami, učebnami a občas jsem k vidění i doma.

Jak dlouho pečujete o naši scholu a co vás k tomu přivedlo? Máte kromě scholy ještě i nějakou jinou náplň "volného" času?

MR: Do scholy mne přivedla Martina Mašková po mém absolutoriu. Bylo to velmi zvláštní, neboť rok předtím jsem konvertoval a cítil jsem, že bych se měl nějak v církvi zapojit. Nedařilo se mi to a najednou někdo zavolá (právě Martina Mašková) a zve mne zda bych se nechtěl podílet na bohoslužbě a to tím, že bych dirigoval sbor- no co víc si přát! HURÁ!

JS: O scholu pečuji od září roku 2009 a dostal jsem se k ní na základě předchozí spolupráce na natáčení CD. Jinak volného času mi mé povolání mnoho neposkytuje, ale pokud se přeci jen nějaký vyskytne tak rád cestuji. Mezi mé oblíbené a již několik let pravidelné destinace patří zejména země blízkého a středního východu.

Proč zrovna salvátorská schola? Čím vás náš kostel přitáhl? ("Proč ne v jiné farnosti?")

MR: Salvátorská schola jako sbor je něčím od ostatních sborů odlišná (do několika sborů jsem chodil a některé vedl, tak mám srovnání). Především se nenacvičuje celý rok, aby to co se nacvičilo, se někde předvedlo, ale po poměrně krátké době nácviku se vše nacvičené uplatní při liturgii. To je myslím hlavní aspekt, který mne baví a baví asi i ostatní. Také je to společenství lidí, kteří mají podobné hodnoty a cíle. Pořádáme i společné akce – narozeninové happeningy, lyže, kola, výlety i exercicie. Našel jsem v ní dobré přátele a hlavně mojí skvělou manželku!

JS: Když jsem dostal nabídku vést Salvátorskou scholu, dlouho jsem ji zvažoval. Působím jako sbormistr u dalších dvou sborů a mé časové možnosti jsou opravdu hodně omezené. V té době jsem se stával svědkem a mnohdy i účastníkem vášnivých diskuzí na téma liturgické hudby a její úrovně v Čechách. Jelikož mě mnohdy prázdná a nicneřešící "tlachání" na toto téma začalo ubíjet, uvítal jsem návrh stát se sbormistrem chrámového sboru jako příležitost prakticky se ke stavu liturgické hudby vyjádřit. A právě díky podmínkám v akademické farnosti a Salvátorské schole to bylo opravdu jednoduché: "Vadí ti stav chrámové hudby? Tak ji provozuj lépe!" V málokteré farnosti to jde takhle snadno a  myslím, že můžeme v tomto ohledu být pro ostatní pozitivním příkladem a inspirací. A čím jiným mě ještě salvátorský kostel přitahuje? Určitě spojením náboženství s vědou a uměním (což naše farnost vlastně vyjadřuje i názvem;-)) a ať už to zní jakkoliv zprofanovaně i příjemným kolektivem lidí.

Co vám v osobním životě schola dává a co bere? Zasahuje nějak i do vašeho duchovního života?

MR: Bere mi čas, ale zase mi dává možnost podílet se na liturgii, někam patřit. Také mi tato činnost ve schole dala možnost o hudbě přemýšlet jako o prvku, který spoluvytváří prožitek víry. Mnoho jsem se naučil a pochopil vzájemnými konfrontacemi s Tomášem Jajtnerem. Taktéž děkuji schole za příležitost, některé věci na poli skladby si vyzkoušet. Myslím, že pojem „Salvátorští autoři - anonymové“ jsou toho důkazem – viz naše CD.

JS: Jestli mi schola v osobním životě něco bere, tak je to asi hlavně čas. Ovšem díky "spolusbormistrovi" Michalovi Reiserovi a ostatním členům scholy, kteří zajišťují organizační chod, je toho času opravdu minimum a navíc je to čas velmi příjemně strávený. Co mi schola dává? Tak tady  by ten výčet byl asi dlouhý. Mimo jiné radost z dobře prováděné hudby, přátelství se skvělými lidmi a jako asi každá mezilidská spolupráce rozšiřuje i mé duchovní obzory.

Schola pořádá dva krát za rok benefiční koncert na různé charitativní účely. Podle čeho a jak tyto účely vybíráte?

MR: Benefiční koncerty, aniž bych se chtěl nějak chlubit, jsem podnítil v roce 2001, ve kterém jsem nastoupil do scholy Nejprve byl pouze koncert adventní, další rok se přidal i velikonoční. Všem tehdejším zpěvákům děkuji, že se této myšlenky ujali a neposlali mne do háje. Účel benefice jsme dohodli ve schole společně. Kdo chtěl, navrhl nějakou organizaci, či projekt a pak hlasováním se rozhodlo. Letošní výtěžek použije společnost ADRA.

JS: Účel pravidelných benefičních koncertů byl vždy námětem dlouhých diskuzí mezi členy scholy. Někdy se sešlo návrhů více a jindy zase nikdo nevěděl, na co by měl být výtěžek koncertu věnován. Řešení vidí  pravidelné spolupráci se dvěma asi největšími neziskovými organizacemi působícími u nás, a to s Člověkem v tísni a organiza ADRA. V roce 2010 šly výtěžky našich koncertů právě na tyto neziskové subjekty a rád bych z toho udělal tradici.

Máte nějaké nevyřčené pochvaly nebo stížnosti, které byste rádi ohledně scholy farnosti vzkázali?

MR: Určitě chci všem zpěvákům, kteří scholou prošli, nebo v ní zpívají poděkovat. I přes různá úskalí a drobné problémy se vždy vše zdárně vyřešilo. Letošní výročí dvaceti let trvání scholy je známkou její patřičnosti v této farnosti. Také bych chtěl apelovat na nově příchozí studenty do kostela Nejsvětějšího Salvátora. Pokud máte vztah ke zpívání a liturgii, přijďte zpívat do scholy. Je to obohacující. Má to smysl!

JS: Tak zde mě napadají jen ty pochvaly. Myslím, že spolupráce scholy a farnosti funguje opravdu dobře. Mrzí mě jen, že jako schola nevystupujeme při mších častěji, ale je to dáno dobou potřebnou k nácviku skladeb, která se opravdu nedá zkrátit, aniž by utrpěla kvalita nastudované hudby. Farníci nás tak mohou slyšet jen jednou za měsíc, zato však od nás mohou očekávat snahu o co nejlepší provedení námi zpívané hudby. No a takovým posledním vzkazem pro všechny salvátorské farníky není ani stížnost, ani pochvala, ale pozvání. Pokud máte rádi hudbu a zpíváte, budete vždy vítáni v našich řadách a můžete společně s námi  spoluvytvářet hudební složku salvátorských liturgií.

Děkuji za rozhovor i za Vaši obětavou práci.                                                                 -PJF-