Obecné informace


"Protože člověk nic neví jistě, měl by se chovat aspoň jako hráč a řídit se možnou výhrou. Ztratit nemůže nic, ale pokud má křesťanství pravdu, může nekonečně vyhrát." 
„Měl bych větší strach, že se zmýlím a zjistím, že křesťanství má pravdu, než že se nezmýlím, když v ně věřím.“

(Blaise Pascal, Myšlenky)

Bližší informace ke kurzu Základy víry

Křesťanská víra není jen souborem nějakých pravd, které je třeba se naučit zpaměti a bezmyšlenkovitě jim přitakat.  Během kurzu se proto teoreticky i prakticky dotkneme několika stavebních kamenů křesťanské víry - osobní spirituality (modlitba, meditace, dialog s Bohem, duchovní rozvoj), etiky (vztah křesťana k sobě, k ostatním lidem a společnosti, k Bohu, k přírodě), společenského rozměru víry (církev, svět, liturgie, společné prožívání a slavení víry), a duchovní nauky (vlastní obsah víry, jak jej pozáváme z Bible a tradice, základní premisy, základy teologického promýšlení víry).

 

Struktura kurzu

Úterý 19.00 – 20.30 Přednáška Mons. Prof. Tomáše Halíka, případně některého ze spolupracovníků.

Témata přednášek sledují volně strukturu Katechismu katolické církve, a to v tomto pořadí:

  1. Co je víra, věřím
  2. Credo (nejvlastnější obsah křesťanské víry):
  3. Bůh v Trojici jako Otec, Syn a Duch sv.
  4. Ježíš Kristus
  5. církev
  6. křesťanská eschatologie – čili o posledních věcech světa i člověka
  7. Bible
  8. Liturgie:
  9. liturgický rok
  10. svátosti
  11. Desatero (etika)
  12. Spiritualita

Úterních přednášek v sakristii se zpočátku pravidelně účastní 90 - 120 zájemců, později kolem 70. Vzniklá anonymita je pro někoho vítaná, pro někoho může být naopak bariérou.

Proto se během kurzu koná 5 víkendových setkání v rámci konkrétní skupiny, kde je čas se lépe poznat, sžít, probrat ožehavá témata a vyzkoušet si některé prvky života z víry (společná modlitba, rozjímání nad bibickými texty, základy meditace, diskuse nad palčivými problémy). Víkendovky se konají vždy na jaře a na podzim. O prázdninách se kurz nekoná, podle možností lze však zorganizovat neformálních pár dní na některé faře.

Doporučená literatura

BIBLE: Markovo evangelium v ekumenickém či katolickém překladu
BIBLE: Jan Sokol:  Zůstat na zemi - Rozhovory nad Biblí
MODLITBA: Romano Guardini: O modlitbě
LITURGIE: Romano Guardini:  O posvátných znameních
OBECNĚ: C.S. Lewis: K jádru křesťanství
OBECNĚ: Timothy Radcliffe: Proč být křesťan?
SPIRITUALITA: C.S. Lewis: Rady zkušeného ďábla
SPIRITUALITA: Anselm Grün: Spiritualita zdola, Richard Rohr: Skryté věci

TOMÁŠ HALÍK: Vzdáleným nablízku; Co je bez chvění, není pevné; Čas prázdných kostelů; etc.
MAREK ORKO VÁCHA: Tančící skály; Šestá cesta; Radost z Boha; Návrat ke stromu života etc.

 

 

Jako zdroj  informací: Katechismus katolické církve (ed. 1994 a dále)

Křest dospělých

První období (cca 4-5 měsíců) vzájemného „oťukávání se“ můžeme nazvat jako prekatechumenát.

Na některou neděli postní (zpravidla v únoru-březnu) mají ti, kdo chtějí pokračovat dále na cestě ke křtu, učinit krok, srovnatelný např. se zásnubami. Tento krok se nazývá vstup do katechumenátu, takže ti, kdo vstoupí, jsou od toho okamžiku tzv. katechumeny. Katechumen se již stává de facto křesťanem, ve smyslu přináležitosti ke společenství církve. 

Katechumenát má trvat alespoň rok, aby každý měl dost času ke sžívání se s církví (což nemusí být vždy jednoduché), k životu z modlitby, k prohloubení své víry a  ke zrání svého rozhodnutí stát se křesťanem.  

Přesně za rok, na první neděli postní před křestními Velikonocemi, následuje další významný krok na cestě k přijetí tzv. iniciačních svátostí, a to zařazení mezi čekatele křtu. Katechumenům od té doby přibývá také další termín k setkávání, a to v neděli v rámci mše sv., kdy také absolvují zvláštní žehnání. Po žehnání odcházejí do sakristie, kde mají svůj praktický program, zpravidla společnou modlitbu nebo biblické téma (řečí profánní  tedy jakýsi seminář či workshop).

Zatímco v průběhu katechumenátu lze přípravu přerušit či odložit, při vstupu mezi čekatele křtu katechumeni poprvé veřejně (v rámci kostela) vyjadřují touhu po křtu. Proto by toto rozhodnutí mělo být opravdu vážné.

Za 50 dní od tohoto okamžiku, na Bílou sobotu, čekají katechumeny tři svátosti najednou – křest, biřmování a první sv. přijímání. Tento okamžik však vůbec není cílem, spíše počátkem plného života z víry.

Po křtu následuje ještě v době Velikonoční (50 dní) období tzv. mystagogie, což není nic jiného než duchovní doprovázení na nové cestě. Sestává zpravidla z několika společných setkání a  jednoho víkendu. 

Biřmování již pokřtěných dospělých

Týká se těch, kdo byli v dětství pokřtěni. Struktura přípravy je totožná se zájemci o křest (úterní setkávání,  víkendovky – viz výše).
Na začátku kurzu se zájemci rozdělí na dvě skupiny – tzv. rychlé a pomalé biřmovance.

Rychlí biřmovanci jsou dospělí křesťané starší 18 let, kteří již chodí běžně ke svátostem (svátost smíření a přijímání) a nepotřebují tedy tak dlouhou přípravu. Tito biřmovanci absolvují kromě úterních Základů víry i tři společné víkendy. Termín biřmování bude již na nejbližší Velikonoce, popřípadě na Letnice v katedrále. 

Pomalí biřmovanci jsou ti dospělí, kdo byli v dětství pokřtěni, ale nedostalo se jim žádného nebo jen malého náboženského vzdělání a vedení. Termín biřmování je v tomto případě stanoven na další dobu Velikonoční.  Předcházejí mu čtyři víkendová setkání a některé obřady spojené s katechumeny.

Ti, kdo byli pokřtěni v jiné církvi a touží po biřmování, budou rozděleni podle stejného klíče (více viz níže).

Před biřmováním je také vhodné přijmout svátost smíření.

První svaté přijímání předchází termínově sv. biřmování, neboť se v našem kostele uděluje již na Zelený čtvrtek (tedy několik dní před biřmováním).

První svaté přijímání

Svátost Eucharistie se dospělým uděluje zpravidla společně nebo velmi blízko svátosti biřmování. Adepti přijetí prvního svatého přijímání jsou tedy totožní s tzv. pomalými biřmovanci. Pokud by někdo toužil přijmout eucharistii dříve než za rok a půl a cítí se na to zralý, nechť to zkonzultuje s některým z členů doprovázejícího týmu. Termínem prvního svatého přijímání je v našem kostele Zelený čtvrtek.

Přestup z jiné církve

Pro pokřtěné v jiné církvi je k přestupu do římskokatolické církve nutné doložit fakt křtu (písemně, prohlášením, svědky). Katolická církev má s většími církvemi uzavřenu tzv. dohodu o křtu, anebo křest v jiné církvi jednoduše uznává za platný, jestliže byl proveden trinitární formulí (Ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého), ke křtu byla použita voda a na obou stranách byla vůle ke křtu. Pokud by vznikla nějaká pochybnost, existuje tzv. křest sub conditione (tedy pod podmínkou), který však neznamená překřtění dotyčného. Křest je nezrušitelným znamením, proto jej (a stejně i biřmování nebo svátost kněžství) nelze udělit vícekrát.

V případě jistoty o platném křtu absolvuje zájemce přípravu společně s biřmovanci (konfirmandy), avšak samotnému přijetí svátosti biřmování těsně předchází (na Zelený čtvrtek) ještě obřad vstupu do katolické církve.
Adepti vstupu do společenství katolické církve se zpravidla řadí mezi tzv. pomalé biřmovance (viz výše), ovšem v případě aktivních praktikujících členů jiných církví je možné uvažovat i o zrychlené přípravě s tzv. rychlými biřmovanci.

Některé možné překážky

Těm, kdo se připravují k některé z iniciačních svátostí církve a jsou rozvedeni nebo chtějí uzavřít sňatek s rozvedeným (rozvedenou), doporučujeme včas se obrátit na někoho z vedoucích kurzu.

Doprovázející tým

Mons. Tomáš Halík - garant kurzu, přednášející, doprovázející
Martin Staněk - organizátor kurzu, přednášející, doprovázející
P.Marek Orko Vácha - přednášející, doprovázející
P. Samuel Prívara SJ -  přednášející, doprovázející
sr.Denisa Červenková CSTF - přednášející, doprovázející
Adéla a Petr Muchovi - přednášející, doprovázející v kurzu pro tzv. rychlé biřmovance

pro více informací můžete kontaktovat koordinátora kurzu Martina Staňka na adrese: [email protected]