Převzato z farního zpravodaje Salvatore 69/2009
farního vikáře P. Marka Orko Váchu.
„Farní vikář u Nejsv. Salvátora Mgr. Marek Orko Vácha, Ph.D. se narodil 1966 v Brně. Vystudoval na přírodovědecké fakultě MU v Brně obor molekulární biologie a genetika, teologii studoval v Olomouci a Bruselu. V letech 1997 a 2000 se účastnil dvou výprav na Antarktidu. V roce 2002 žil šest měsíců v trapistickém klášteře Sept-Fons ve Francii. Učí na gymnáziu, je přednostou Ústavu etiky na 3. lékařské fakultě UK a administrátorem ve farnosti Lechovice. Právě vyšla jeho nejnovější kniha Probouzení.“
Většina lidí má pocit, že Vás díky Vašemu působení ve farnosti zná. Málokdo však tuší, čím máte běžně zaplněný diář. Mohl byste podrobněji popsat svůj obyčejný pracovní den?
Život se točí mezi Lechovicemi, Brnem a Prahou. Mimochodem do Lechovic jste velmi zváni, fara ustojí cca 20 osob, možná malinko víc. Z Brna na jih do Lechovic je to půlhodinka autem, do Prahy jezdím autobusem se žluťásky v pondělí 12,30. Loni to jezdila stewardka Karolína, letos se děvčata střídají. Hlavní práce je v Praze na fakultě, úterní a čtvrteční večery jsou vyhrazeny Salvátoru, v pátek večer jsou buď přednášky, nebo už vyjíždím směrem na Moravu. Chci jedním dechem dodat, že se necítím nijak vyčerpaný, jsou to možná ty moje cikánské geny, žít jako overlander mě baví a neměnil bych.
A teď trochu osobněji: co obvykle děláte mimo pracovní povinnosti pro své duchovní, psychické a v neposlední řadě i pro fyzické zdraví?
Ani pro jedno nedělám nic. Anebo vlastně dělám. Ve čtvrtek 6. srpna jsem odletěl do jižní Ameriky, nejprve jsem pobyl 14 dní na horách s polárníkem Jardou Pavlíčkem, pak tři týdny úplně sám v Gran Chacu a v palmeru na Rio Pilcomayo, úplně nahoře u čáry s Paraguayí. Oranžově pruhovaní motýli, pásovci, kapybary krmící se v bažině, setkání s pumou, když jsem zrovna u sebe neměl mačetu, tukani, noční prales s tisícero nejpodivnějších zvuků, ukřičení papoušci a horské tmavé lišky, večer ohníčky a v noci žhnoucí Mléčná dráha a Jižní kříž. Západy slunce s letícími ibisi a palmy Copernicia alba, krása. Pak po třech týdnech samoty vodopády Iguazu, kde se odehrával film Misie a kde indiáni Guaraníové dodnes žijí, je to veliká změna, vyhlášená rezervace s obrovskou spoustou návštěvníků, osprchovaní turisté se svačinkami v chlebníku, lidé jiné rasy než já.
Ptát se na záliby je podle mého názoru trochu povrchní. Jistě však jsou věci, jako je třeba pohled na stromy nebo lidskou tvář, které Vás naplňují vnitřním pokojem a tichou radostí. Smím se zeptat, které to jsou a proč?
V neděli odpoledne vyletím z Lechovic na jih, většinou přijede ještě někdo z Brna, středoškoláci, naši táborníci nebo podobně. Dvanáct kilometrů na jihozápad je Národní park Podyjí, dvanáct kilometrů na východ hnízdí v pískovém lomu kolonie vlh pestrých. Zejména kaňon Dyje velmi doporučuji. Zkuste se někdy dostat na Liščí skálu, najdete ji na mapě
u vesničky Podmolí, budete si trochu dávat pozor na ochranáře, protože už budete v první zóně a pak se ze skály spustíte malinko dolů a pak po vrstevnici asi tři kilometry po proudu směrem na Znojmo. Půjdete po neznatelné stezičce pořád rovně po vrstevnici, pak doprava dolů přes údolí s potokem, až přijdete na hřbet, který obtéká Dyje na způsob velké podkovy a který se zdánlivě pravidelně svažuje až ke břehu. Na tom hřbetě je zhoupnutí mezi dvěma skalami
a v tom sedle jsme s našimi táborníky svého času postavili z kamenů oltář a každý rok na podzim a na jaře tam máme mši svatou; kdysi tam bylo staré pohanské obětiště, to místo má svoji divokou krásu, a když se ptáte na ty věci, tváře, stromy a místa, tak tam.
Marek Orko Vácha (vpravo) společně s Tomášem Halíkem a Jaroslavem Pavlíčkem (foto MS)
Nemohu se také nezeptat: co zrovna čtete a čím se to Vás samotného dotýká?
Pracovní věci, ale zajímavé. Klasickou učebnici Cambridge Book of Bioethics, od Bena Mephama Bioethics a Plominovu Behavioral Genetics. Na krásnou literaturu naneštěstí není čas. V Argentině jsem měl v batohu maličkou Scrutonovu knížku Short Introduction to Kant.
Dvojsměrná otázka zcela na tělo, která však může mnohé čtenáře povzbudit. Co považujete za své nejsilnější charisma a s čím naopak v poslední době nejvíce bojujete a jak?
S časem na modlitbu, neříkám to proto, že dělám rozhovor do zbožného časopisu, ale protože to tak je. Vracím se večer nepravidelně a hodně pozdě a s určitou ironií myslím na ty tzv. duchovní autory, kteří doporučují každý den v pravidelnou hodinu se pravidelně věnovati modlitbě. Do první otázky jsem zapomněl říct, že tak jednou nebo dvakrát týdně mám večer přednášku v nějakém městě, minulý týden Praha, což je ideální a Turnov, což tak ideální není. Vrátil jsem se do svého pražského base campu v jednu v noci, byl to zrovna ten den, jak byla sněhová kalamita. Jenomže ona je pokaždé někde nějaká kalamita, a myslím na to, jak to asi dělali kočovníci minulosti, Eckhart a Bernard z Clairvaux.
A teď k farnosti. Co Vás osobně v naší farnosti nejvíce oslovuje a v čem vidíte největší potenciál pro studenty? Která z tváří či aktivit farnosti ve Vás vzbuzuje potěšení z „dobrého díla“?
Myslím, že jsou moc hezké úterní večerní přednášky pro katechumeny Tomáše Halíka a to velmi organické spojení víry a rozumu, které se vznáší nad víceméně každou salvátorskou aktivitou.
Máte pocit, že můžete své charisma a schopnosti ve farnosti uplatnit ve prospěch farníků nebo Vám v tom něco brání? Pokud ano, můžete nám prostřednictvím tohoto rozhovoru vzkázat, jak bychom Vám v tom mohli pomoci?
To jste opravdu moc hodná a uvádíte mě do rozpaků. Všichni salvátorští farníci jsou na mě velmi laskaví a jsem jim za to opravdu vděčný.
Důležitá otázka pro rozvoj farnosti a vzbuzení diskuze: jaká negativa vidíte v naší farnosti? Měl byste chuť ji v něčem vylepšit, a co Vám v tom brání?
To je dobře, že se ptáte a já to teď mohu naplno říct. Dva roky jsem působil jako kaplan ve Velkém Meziříčí a přilehlých vesničkách. Paní Malcová, naše farní hospodyně se mě jednou ustaraně ptala, zda bych nemohl přece jenom více jíst, neboť jí ostatní farníci vyčítají, že jsem se stále ještě nespravil. Což bylo vnímáno jako ostuda farnosti, potažmo to konkrétně na paní Malcovou vrhalo špatné světlo a mohl vzniknout dojem, že se snad o nás nestará řádně. Na Vysočině se rozumí samo sebou, že pokud od kněží k lidem teče proud duchovních dober, v rámci vyrovnání by měl téci proud i směrem opačným. Ve Lhotce po mši svaté jsem pokaždé dostával pekáč makových buchet, pamatuji si na to jako dnes. Ve vesničce Vídeň zvala po bohoslužbě babička Fabíková na večeři, v Kochánově jsem chodil k Chalupům a ve Stránecké Zhoři jsem dostal do auta pravidelně obrovský kus zmrzlého syrového masa. V období burčáku a zabijaček farníci věděli bez říkání, co se sluší a patří. Z lechovických věřících bych chtěl na tomto místě s vděčností vzpomenout paní Barákovou a její vynikající domácí koláčky, tvarohové buchty paní Klíčové z Božic, rýňák pana Němce, frankovku starého pana Krátkého a domácí pálenici Petra Weisse. Zde u Salvátora jsou všichni tři kněží hubení, a zdá se, že je to každému úplně jedno. Ale co by člověk mohl čekat od intelektuálů, že.
PLUS: Podle dojmu z Vaší poslední svěží a velmi půvabné knížky Probouzení se mi trochu zdá, že Vás městská farnost nenaplňuje tak, jak byste si přál. Přitom osobnost jako jste Vy je pro městské lidi velmi potřebná. Například Vaše fascinace přírodou je nakažlivá a pro zahloubané intelektuální městské duše jistě i velmi léčivá. Můžeme udělat něco pro to, abyste se ve městě plném smogu a farnosti plné křehkých pražských (z části začínajících) katolíků cítil lépe a měl tak více prostoru nakazit nás svým entuziazmem? Nechtěl byste nás naučit, jak se necháváte přivést poletujícím motýlem do onoho radostného třeštění, do duende?
Tak to jsem sám nevěděl, jaká jsem velmi charismatická a potřebná osobnost! Hlavně jsem rád, že jsem plný těch charismat a entuziasmu - pomlčka by musela být dlouhá jako poloměr země. Jinak mi to připomíná tu historku, jak se ptali malíře, mistře, co jste tím obrazem chtěl říct? Malíř suše odpovídá, že kdyby to dokázal říct, tak by se s tím nemusel malovat. Chci říct, že se určité věci nedají napsat jako návod k použití.
Děkuji za rozhovor. (-P J F-)