Články
2. týden adventní
2. týden adventní
Přestože již nejsme v bohoslužbách odkázáni pouze na domácí prostředí tak jako po dva předchozí roky v pandemii, pro mnohé budou advent ztělesňovat nejen rorátní mše sv., ale i osobní modlitba, meditace či domácí liturgie. Přinášíme proto pár impulzů pro adventní dobu.
Doba adventní, jež trvá 4 týdny, je přípravou na vánoční svátky Narození. Je charakterizována fialovou liturgickou barvou. Ta je sice podobně jako v době postní dobou pokání, advent však na rozdíl od předvelikonočního období nemá silný postní charakter. Jedná se spíše o dobu zamýšleného usebrání, uvědomění si svých limitů, ale i zvýšené bdělosti k vlastnímu duchovnímu životu. O Vánocích se pak tyto důrazy mohou projevit ve větší vnímavosti k našim bližním.
Adventní věnec je již požehnán, ale přesto, zde najdete inspiraci k tomuto požehnání
Následují liturgická biblická čtení buď pro krátkou domácí adventní bohoslužbu nebo pro vaše osobní"lectio divina".
Jak pracovat s biblickým textem metodou "lectio divina", se můžete dozvědět například v tomto videonávodu.
1. čtení - Iz 11,1-10
Vyrazí ratolest z pahýlu Jesse, výhonek vypučí z jeho kořenů, spočine na něm duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumu, duch rady a síly, duch poznání a bázně před Hospodinem. Má zálibu v bázni před Hospodinem. Nebude soudit podle zdání očí, nebude rozhodovat podle doslechu, ale podle spravedlnosti bude soudit chudé a podle práva se bude rozhodovat pro pokorné v zemi. Bude bít zemi holí svých úst, usmrtí bezbožného dechem svých rtů. Spravedlnost bude provazem jeho beder a věrnost bude pásem jeho ledví. Vlk bude přebývat s beránkem, levhart si lehne vedle kozlátka, tele a lvíče budou žrát pospolu a malý chlapec je bude vodit. Pást se bude kráva s medvědicí, jejich mláďata ulehnou spolu, lev bude žrát jako býk plevy. Kojenec si bude hrát nad dírou zmije a nemluvně sáhne rukou do skrýše jedovatého hada. Nikdo nebude škodit ani zabíjet na celé mé svaté hoře, protože poznání Hospodina naplní zemi, tak jako vody pokrývají moře. Tehdy se objeví kořen Jesse jako znamení národům; pohané ho budou hledat a jeho sídlo bude slavné.
2. čtení - Řím 15,4-9
(Bratři a sestry!) Všechno, co kdysi bylo napsáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z Písma čerpali vytrvalost a povzbuzení, a tak měli naději. Bůh, (zdroj) vytrvalosti a povzbuzení, kéž vám dá, abyste v souladu stejně smýšleli podle vůle Krista Ježíše. Tak budete moci svorně a jedněmi ústy oslavovat Boha, Otce našeho Pána Ježíše Krista. Přijímejte proto jeden druhého do svého společenství, jako i Kristus přijal vás - k oslavě Boží. Tím chci totiž říci: Kristus se stal služebníkem židů, aby se prokázalo, že Bůh je věrný, aby tím byla stvrzena zaslíbení daná praotcům; ale také proto, aby pohané oslavovali Boha, že jim prokázal milosrdenství, jak je psáno: "Proto tě budu velebit mezi pohany, tvému jménu budu zpívat chválu."
Evangelium - Mt 3,1-12
V té době vystoupil Jan Křtitel a kázal v judské poušti: "Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království." Jan byl totiž ten, o němž řekl prorok Izaiáš: "Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!" Jan měl na sobě oděv z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás, živil se kobylkami a medem divokých včel. Tehdy vycházel k němu Jeruzalém, celé Judsko a celý kraj kolem Jordánu, dávali se od něho křtít v řece Jordánu a přitom vyznávali své hříchy. Když však viděl, že k jeho křtu přichází mnoho farizeů a saduceů, řekl jim: "Zmijí plemeno, kdo vám ukázal, jak uniknout trestu, který už hrozí? Přinášejte tedy ovoce hodné obrácení. Nemyslete si, že můžete říkat: 'Naším otcem je Abrahám!', neboť vám říkám: Bůh může oživit tyhle kameny a Abrahámovi z nich udělat děti. Sekera je už přiložena ke kořenu stromů; každý strom, který nenese dobré ovoce, bude poražen a hozen do ohně. Já vás sice křtím vodou, abyste se obrátili. Ale ten, který má přijít po mně, je mocnější než já; jemu nejsem hoden ani opánky přinést. On vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm. V ruce má lopatu a pročistí (obilí) na svém mlatě. Pšenici uloží na sýpce, plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným."
K zamyšlení pro tento týden z autorů duchovní literatury:
Anselm Grün: Rozvíjet vědomí vlastní ceny (ukázka z knihy)
„Cesta víry
Otázka vlastní hodnoty je pro mě nakonec stále také náboženskou otázkou. Víra nám chce ukázat, kdo vlastně jsme, odkud odvozujeme svou pravou cenu. Ale nestačí jen lidem říkat, že by se měli spolehnout na Boha a tím že by měli také najít sebedůvěru. Otázka je, jak se můžeme učit důvěře v Boha. Výzva k důvěře ještě důvěru netvoří. Zbožní lidé se často dostanou do začarovaného kruhu, kdy spatřují vinu za svou malou důvěru v Boha ve své nedostatečné modlitbě, činí si proto výčitky a pak se pokoušejí se stále více modlit, aby důvěra v Boha konečně rostla. Mohou se modlit jak chtějí. A stejně znovu prožívají situace, kdy jim chybí sebedůvěra. Tak stále více zužují spirálu modlitby a výčitek, které si činí, až nemohou ani o krok vpřed.
Důvěru v Boha není možné vynutit ani modlitbou. Můžeme se jí naučit, budeme-li mít před očima důvěru, kterou má Bůh k nám a budeme se cvičit v důvěře v Boha. Je to vždy také milost, když v nás najednou vyvstane hluboká důvěra v Boha a důvěrou v Boha i nová sebedůvěra. Přitom mi pomáhá chovat se jednoduše tak, jako bych důvěru měl. Mohu si například předříkávat slova důvěry z bible a pak vyzkoušet, jaké pro mě je chovat se tak, jako by byla pravdivá. Když si znovu předříkávám žalm 118: ‚Hospodin je při mně, nebojím se. Co by mi mohl udělat člověk?‘ mohu se těmito slovy dostat do styku s důvěrou, která je již ve mně. C. G. Jung se domnívá, že máme v sobě oba póly, strach i důvěru. Není člověk, který by měl jen strach, ani člověk, který by jen důvěřoval. Ale dost často jsme fixováni na svůj strach. Pracujeme-li se slovy důvěry z Písma, na dně duše v sobě objevujeme důvěru. A ta v nás může růst tak, že nás bude určovat víc a víc. Když medituji nad žalmem 23: ‚Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek,‘ tuším, že to není jen pouhý obraz. Samozřejmě pochybuji o tom, zdali to není příliš krásné, než aby to mohla být pravda. Při meditaci se chovám tak, jako by ta věta byla pravdivá. Pak ve mně může růst pocit volnosti a nezávislosti. Tuším, že mi Bůh dopřeje, že mi dá, co potřebuji, že mi dá mou pravou hodnotu."
z knihy Rozvíjet vědomí vlastní ceny , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství
Tomáš Halík: Procitají andělé (ukázka z knihy)
„Starověcí teologové mluví o čtverém adventu. Zaprvé je to odvěké vycházení Božského Slova (Logu) z Boha-Otce, zadruhé vstup tohoto Slova (které bylo na počátku u Boha a které bylo Bůh, jak čteme v prologu evangelia svatého Jana) do našich lidských dějin, tedy narození Krista. Zatřetí je to příchod Krista do života každého z nás (nic by nám neprospělo, kdyby se Ježíš stokrát narodil, ale nenarodil se v nás, učí mystická teologie) a začtvrté příchod Kristův k poslednímu soudu na konci dějin, tedy eschatologický motiv. V adventu slavíme Boha Bible, který se liší od statického neproměnného boha řecké metafyziky. Bůh Bible vstupuje do dějin a mluví k nám především skrze dějinné události. Jeho vrcholným oslovením je událost, kterou evangelium
popisuje slovy ‚Slovo se stalo tělem / a přebývalo mezi námi‘ (J 1,14). Křesťané od nepaměti čtou texty starozákonních proroků – zejména proroka Izajáše – jako přípravu na narození
mesiáše, kterého naše víra rozeznává a přijímá v postavě Ježíše Nazaretského. Prorok Izajáš, prorok Jan Křtitel (stojící na pomezí mezi Starým a Novým zákonem, první a druhou
smlouvou) a Ježíšova matka Maria jsou symboly adventního očekávání Krista."
Ukázka z kázání pro první neděli adventní. Vydalo Nakladatelství lidové noviny v roce 2022
Richard Rohr: Očekávání Vánoc. Adventní zamyšlení (ukázka z knihy)
„Jan, mistr sestupu
Vlastnosti Jana Křtitele jsou nanejvýš výjimečné, nicméně naprosto zásadní pro jakoukoli reformu nebo autentickou proměnu lidí či skupin. Proto se každý Advent soustředíme na Jana Křtitele a na to, proč mu Ježíš důvěřuje a přijímá jeho nekonvenční přírodní rituál mimo chrámové zdi, přičemž sám jde v tomto ohledu ještě mnohem dál. Voda je pouhou nádobou pro skutečný obsah. A jak říká Jan, tímto obsahem je oheň a Duch. Jestliže však nebudeme jako tento velký Jan, nutně nahradíme skutečný obsah svou malou nádobkou. Za realitu si dosadíme rituály, aniž bychom chápali, že rituály pouze ukazují k něčemu, co je dalece přesahuje."
Ukázka z knihy, z kapitoly Druhá adventní neděle. Převzato se svolením nakladatelství Portál, které knihu vydalo v roce 2017.
____________________________________________________________________
Použitý obrazový doprovod tohoto článku: Martina Staňková: Naděje, akryl na plátně, 50 x 70 cm
____________________________________________________________________
Další zdroje a inspirace: