Někdy také svátost křesťanské dospělosti, kterou člověk říká ano svému křtu, přijímá obdarování Ducha Svatého a má se stát zodpovědnějším ve své víře.
Tuto svátost lze zpravidla přijmout po dovršení 15 let, v akademické farnosti se připravují zájemci až od 18 let.

Struktura přípravy je totožná s přípravou ke křtu dospělých a slouží jí KURZ ZÁKLADŮ VÍRY.

Na začátku kurzu se zájemci rozdělí na dvě skupiny – tzv. rychlé a pomalé biřmovance, tzn. na ty, kdo jsou již pokřtěni, jsou praktikujícími křesťany (přijímají svátosti, účastní se bohoslužeb...) a ty, kteří sice pokřtěni byli (zpravidla v dětství), ale nedostalo se jim žádné výchovy ve víře a jsou de facto pokřtěnými konvertity. 

I k biřmování má mít každý kmotra, katolicky pokřtěného a biřmovaného, staršího 16 let, ovšem nejedná se o podmínku biřmování.

Přestup z jiné církve a biřmování

Pokud byl křest v jiné církvi nezpochybnitelně a vědomě udělen trojiční formulí (Ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého) a ke křtu byla použita voda, byl křest udělen platně a rozhodně jej není třeba opakovat. Pro pokřtěné v jiné církvi je k přestupu do římskokatolické církve nutné tento fakt doložit (písemně, prohlášením, svědky). Katolická církev má s většími církvemi uzavřenu tzv. dohodu o křtu, anebo křest v jiné církvi jednoduše uznává za platný, jestliže byl proveden platně. Pokud by vznikla nějaká pochybnost, existuje tzv. křest sub conditione (tedy pod podmínkou), který však neznamená překřtění dotyčného, nýbrž, jak to vyjadřuje křestní formule: „nebyl-li jsi dosud pokřtěn, já tě křtím…“, ruší onu pochybnost. Křest je nezrušitelným znamením, proto jej (a stejně i biřmování nebo svátost kněžství) nelze udělit v životě vícekrát.

V případě jistoty o platném křtu absolvuje zájemce přípravu společně s biřmovanci (konfirmandy), avšak přijetí svátosti biřmování předchází ještě obřad vstupu do katolické církve. V rámci tohoto obřadu má vstupující kladně odpovědět na otázku, zda příjímá učení církve v té podobě, ve které je učí a hlásá církev katolická.